Tři časové rozměry? Vědci přicházejí s teorií, která vám převrátí hlavu

Připravte se, protože to, co teď uslyšíte, vám pořádně zamotá hlavu – a to doslova.

Výzkumníci z univerzit ve Varšavě a Oxfordu přišli s myšlenkou, že čas možná nevede jen jedním směrem. Možná má rozměrů hned několik. Zatímco my všichni prožíváme čas jako nekonečný pochod vpřed – tik tak, od východu slunce k západu – vesmír kolem nás by mohl fungovat úplně jinak, než si vůbec dokážeme představit.

A tady to začíná být opravdu zajímavé.

Co když existuje víc budoucností?

Podle této teorie by čas měl tři rozměry. A space? Ten by v takovém případě měl jen jeden jediný. Vědci tomu říkají teorie „více než jedné budoucnosti". A musím říct, že ten název je skvělý, protože naznačuje něco naprosto fascinujícího: částice možná cestují do více budoucností současně.

Trocha fyziky na začátek

Pamatujete si Einsteina? Ten nám řekl, že prostor a čas jsou propojené v jednu entitu zvanou časoprostor. Tři rozměry prostoru, jeden časový. Logické, ne? V prostoru se můžeme pohybovat kam chceme – dopředu, dozadu, do stran. Ale s časem? Tam jsme uvěznění. Žádný cestování časem, fandové Hvězdných válek. A nic ve vesmíru nemůže letět rychleji než světlo – přes 300 tisíc kilometrů za sekundu.

Pak ale přišla kvantová mechanika. A ta hrála úplně jinou hru.

Kvantový svět plný divů

V mikrosvětě subatomárních částic jsou pravidla úplně jiná. Částice můžou existovat na více místech najednou. Popisujeme je jako „vlny pravděpodobnosti", ne jako pevné kuličky. A kvantové provázání? To umožňuje částicím ovlivňovat se okamžitě, bez ohledu na vzdálenost – což absolutně porušuje onu slavnou rychlost světla.

A tady přichází ta nová teorie.

Co kdybychom se na to podíali jinak?

Vědci si položili zcela jinou otázku: Co kdybychom si představili vesmír, kde je nadsvětelná rychlost možná? Ne pro nás – my jsme v tom našem vesmíru odsouzeni k pomalosti. Ale co kdyby existovali pozorovatelé, kteří už dávno překonali rychlost světla?

Pro tyto hypotetické bytosti by se všechno otočilo. Místo tří prostorových rozměrů a jednoho časového by viděly tři časové rozměry a jen jeden prostorový. A hádejte co? Tento převrat vysvětluje úplně všechno.

Baseball a vlny na rybníce

Představte si to takhle. Hodíte baseballový míček – letí po jedné trajektorii. Ale hodíte ho do rybníka? Vlny se šíří všemi směry najednou.

Z našeho pomalého hlediska se ty nadsvětelné částice vůbec nechovají jako částice. Chovají se jako vlny. Přesně to, co nám ukazuje kvantová mechanika.

Vědci vpodstatě říkají: Co když ty divné kvantové jevy nejsou divné vůbec? Co když jsou přirozeným důsledkem reality, kterou vnímáme z naprosto špatného rychlostního úhlu?

Je to jen teorie – zatím

Než začnete plánovat výlet za tachyony (hypotetické nadsvětelné částice), mějte na paměti, že jde stále o teorii. Existence tachyonů by mohla narušit kauzalitu – tedy náš celý koncept příčiny a následku. A to není maličkost.

Kde je ta naděje?

Ale tady přichází to, co mě na tomhle nejvíc fascinuje. Kvantová mechanika už dávno rozbíjí naše představy o příčinnosti. Částice se ovlivňují okamžitě na obrovské vzdálenosti. Budoucnost v některých experimentech ovlivňuje minulost. Možná vesmír vždycky fungoval podle pravidel, která jsou pro nás nepředstavitelná – protože jsme prostě příliš pomalí na to, abychom viděli celý obrázek.

Je to jako být postavou v knize, která vidí jen jednu stránku, zatímco my víme, že celý příběh existuje najednou.

Na závěr

Nevím jak vy, ale já v tom nacházím něco hluboce optimistického. My dosud nevnímáme realitu správně. A to znamená, že je toho ještě tolik k objevení. Fakt, že náš vesmír možná má vícero budoucností rozvětvujících se různými časovými směry, je – když se nad tím zamyslíte – vlastně krásný.

Vesmír je podivuhodnější, než jsme si kdy dokázali představit.

A já? Jsem z toho nadšený.