Tyto ledovce jsou citlivější, než jsme si mysleli
Musím vám něco říct — když jsem poprvé narazil na tento výzkum, docela mě to vyděsilo. Ne že by ta věda byla složitá (i když vlastně je), ale kvůli tomu, jak rychle tyhle obří masy ledu reagují na změny teplot.
Podle vědců z Carnegie Mellon University a University of Alaska Fairbanks jsou aljašské ledovce neuvěřitelně citlivé na teplo. A myslím tím šokujícně citlivé. Za každý jeden stupeň Celsia, o který vzroste průměrná letní teplota, se doba tání ledovců prodlouží zhruba o tři týdny.
Tři týdny! Téměř celý měsíc navíc jen kvůli jednomu jedinému stupni.
Teď vím, co si říkáte — „Jeden stupeň nic neznamená." A upřímně, máte pravdu. Právě proto je tenhle objev tak znepokojivý. Nemluvíme tady o dramatických teplotních výkyvech. Mluvíme o pozvolném oteplování, které už dávno probíhá po celém světě.
Jak ta technologie funguje
Tady přichází ta opravdu zajímavá část z technického hlediska. Vědci použili takzvaný syntetický aperturní radar neboli SAR, umístěný na evropské družici Sentinel-1. Není to žádná obyčejná kamera.
SAR funguje tak, že vysílá mikrovlnné pulsy z vesmíru směrem k zemskému povrchu a pak analyzuje signály, které se odrazí zpět. Protože používá mikrovlny místo viditelného světla, dokáže proniknout mraky, kouřem i tmou. Pro sledování ledovců je to obrovská věc — tyhle odlehlé oblasti jsou totiž často zahalené do mraků nebo se tam střídá polární den a noc.
Dřívější metody se spoléhaly na optické přístroje — zjednodušeně řečeno, prostě fotografovali ledovce ke konci léta. Ale jak poznamenal výzkumník Mark Fahnestock, tady je háček:
„Když přijdete o den později s focením, mohlo na celý ledovec nasněžit a vy nevidíte, kde je pod sněhem odkrytý led."
Frustrující, co? Představte si, že by vám počasí mohlo doslova vymazat data přes noc.
Nový přístup s radarem SAR umožňuje vědcům sledovat ledovce automaticky a nepřetržitě celý rok, ne jen během krátkých období jasného počasí. Docela šikovné, že?
Vlna veder v roce 2019: pohled do budoucnosti
Výzkumný tým se zaměřil na extrémní vlnu veder, která zasáhla Aljašku v červnu a červenci 2019 — pamatujete si ji? Téměř dva týdny byly teploty na mnoha místech neuvěřitelných 20 až 30 stupňů nad průměrem. Anchorage dosáhlo 32 °C, což je tam prakticky nevídané — běžné letní maximum se tam pohybuje kolem 18 °C.
Co se dělo s ledovci během tohoto vedrého období, bylo přinejmenším poučné. Sněžná hranice — tedy ta hranice, kde končí sněhová pokrývka a začíná odkrytý led — vystoupala téměř o 107 metrů výš. V běžném roce by tam vyrostla až zhruba o dva měsíce později.
Zamyslete se nad tím. Téměř 107 metrů výš, o dva měsíce dřív. Je to jako sledovat, jak se léto na těchto prastarých ledových útvarech přetočí na rychloupínací režim.
Důsledky jsou vážné. Když ochranná sněhová pokrývka zmizí předčasně, odhalí se tmavý led a firn (tedy ten částečně stlačený zrnitý sníh) pod ním na delší dobu. Více slunečního záření znamená více tání, více vody proudící do oceánu — a to jsme se ještě nedostali k dlouhodobějším obavám o vzestup hladiny moří.
Proč je to důležité i mimo vědu
Vím, co si někteří z vás možná myslíte — „Skvělé, další klimatická studie. Co já s tím mám dělat, ledovce jsou na Aljašce."
Jenže tady je ten háček: tyhle výsledky nám říkají něco zásadního o tom, jak naše planeta reaguje na oteplování. Teď máme měřitelný, vyčíslitelný vztah mezi teplotou a chováním ledovců. Vědci dokážou predikovat, kolik dalšího tání můžeme čekat při různých scénářích oteplování.
Jak to vyjádřil výzkumník Albin Wells: „Tyto korelace s teplotou nám začínají dávat představu o tom, jak velké tání nebo ústup sněžné hranice můžeme očekávat v budoucích, teplejších klimatických podmínkách."
To je mocná informace. Ne jen pro vědce, ale pro komunity, vlády a plánovače, kteří potřebují vědět, co přijde.
Kromě praktických dopadů je v tomto výzkumu cosi téměř duchovního. Tyto ledovce tu jsou tisíce let, pomalu se plazí přes aljašské hory. Viděly vzestup i pád civilizací. A teď, kvůli nám, reagují na změny teplot v řádu týdnů místo desetiletí.
Co z toho vyplývá
Tak co bychom si z toho měli odnést? Několik věcí, myslím:
Zaprvé, klimatický systém naší planety je velmi citlivý. Jeden stupeň oteplení — změna, kterou byste v běžném životě možná ani nezaznamenali — může mít obrovské dopady na tyhle masivní ledové systémy.
Zadruhé, technologie nám pomáhají tyto změny vidět s bezprecedentní přesností. Možnost sledovat ledovce automaticky a celoročně pomocí družicového radaru mění pravidla hry pro monitoring světového ledu.
A zatřetí, a to je možná nejdůležitější, teď máme více informací než kdy dříve. Otázka už není, jestli rozumíme tomu, co se děje — je to, jestli s tím něco uděláme.
Já si vybírám zůstat opatrným optimistou. Studie jako tato nám dávají znalosti, které potřebujeme k lepším rozhodnutím. A to, přátelé, tak začíná změna — ne s beznadějí, ale s porozuměním.
Zdroj: ScienceDaily