Něco, co mi vyrazilo dech – a možná vám taky
Musím vám říct o jedné věci, která mě úplně dostala, když jsem o ní poprvé četl. A tipuju, že budete stejně nadšení jako já.
Vědci totiž objevili rakovinové mutace schované v mozcích lidí s Alzheimerovou chorobou. Než ale začnete panikařit – ne, neznamená to, že pacienti s Alzheimerem mají rakovinu. Je to ve skutečnosti mnohem zajímavější.
Zvrat, který nikdo nečekal
Tým z Bostonské dětské nemocnice publikoval výzkum v časopise Cell a rozhodně překvapil i samotné vědce. Zkoumali imunitní buňky v mozku, takzvané mikroglie – představte si je jako úklidovou četu mozku, která uklízí nepořádek a likviduje poškozené buňky.
Co našli? Tyto mikrogliální buňky hromadily mutace v genech, které normálně způsobují rakovinu krve – jako lymfom nebo leukémii. Ale tady přichází ten zvrat: místo rakoviny se zdá, že tyto mutace přispívají k rozvoji Alzheimerovy choroby.
„To je skvělé, protože máme spoustu léků proti rakovině a některé z nich by mohly být terapeuticky užitečné i pro Alzheimerovu chorobu."
Tohle řekl doktor Christopher Walsh, jeden z hlavních autorů studie. A upřímně? Tahle věta mi udělala den.
Proč je to tak důležité
Vysvětlím to jednoduše. Už delší dobu víme, že naše buňky s věkem sbírají genetické mutace – prostě takový vedlejší efekt stárnutí. Ale nikdo nečekal, že se tyto konkrétní rakovinové mutace objeví zrovna v mozcích pacientů s Alzheimerem.
Vědci prozkoumali 149 rakovinotvorných genů ve vzorcích mozkové tkáně od 190 lidí s Alzheimerem a porovnali je se zdravými mozky. Vzorky od pacientů s Alzheimerem obsahovaly více mutací a pořád se tam opakovaly ty samé čtyři geny.
Pak ale přišlo opravdu překvapivé zjištění.
Krevní spojení
Vědci si všimli, že tyto mutace se běžně vyskytují u rakovin krve. Rozhodli se proto zkontrolovat krevní vzorky stejných pacientů s Alzheimerem – jen tak, jestli tam nenajdou nějakou souvislost.
Čekali, že nic nenajdou.
Místo toho našli úplně stejné rakovinové mutace v krevních buňkách těchto pacientů.
„Byl to opravdu neočekávaný výsledek, který naznačuje zcela nový mechanismus vzniku Alzheimerovy choroby," uvedl výzkumník August Yue Huang.
Prostě řečeno: objevili úplně nový způsob, jak by Alzheimer mohl vznikat.
Co se tam vlastně děje?
Tady je to, co si vědci myslí, že se děje. S přibývajícím věkem nebo po úrazu mozku se může oslabit hematoencefalická bariéra. Tahle bariéra normálně funguje jako bezpečnostní systém, který drží většinu imunitních buněk pryč z mozku.
Když ale začne prosakovat, imunitní buňky z krve se dokážou protlačit dovnitř a proměnit se v buňky podobné mikrogliím. Mezitím ty otravné proteinové shluky, které se v mozcích pacientů s Alzheimerem hromadí, nutí tyto buňky se množit a reagovat.
A tady to začíná být opravdu zajímavé: buňky s mutacemi, které jim dávají biologickou výhodu, se rozšiřují a množí rychleji. Takže mikrogliím podobné buňky nesoucí tyto rakovinové mutace začnou dominovat.
A tady je ten problém: tyto mutované buňky možná vytvářejí více zánětlivé, škodlivé prostředí než zdravé mikroglie. Ten zánět by mohl poškozovat okolní neurony a přispívat k progresi Alzheimerovy choroby.
Proč mi to dává naději
Nevím jak vy, ale když čtu o medicínském výzkumu, obvykle odcházím s pocitem „to je fascinující", ale taky „dobře, ale kdy to vlastně někomu pomůže?"
Tentokrát je to jinak.
Za prvé, existuje diagnostický úhel. Teď je jediný definitivní způsob, jak potvrdit Alzheimer, analýza mozkové tkáně – což se samozřejmě neděje, dokud je člověk naživu. Ale pokud se tyto mutace objeví v krevních vzorcích, lékaři by mohli potenciálně lidi testovat na riziko Alzheimeru jednoduchým krevním testem.
Za druhé – a to je ta část, která mě opravdu nadchává – už máme léky, které cílí na tyto rakovinové mutace. Používají se k léčbě skutečné rakoviny, ale co kdyby mohly taky zpomalit Alzheimer?
Doktor Walsh to vystihl dokonale: „Zjišťujeme, že do jisté míry je Alzheimerova choroba trochu jako rakovina – poháněná stejnými mutacemi, které způsobují rakoviny krve, jako je lymfom a leukémie."
To je obrovské tvrzení. Znamená to, že desetiletí výzkumu rakoviny by najednou mohla být relevantní i pro léčbu Alzheimeru.
Co z toho plyne
Nebudu předstírat, že je to lék. Pravděpodobně jsme roky daleko od jakýchkoli praktických aplikací a pořád toho spoustu nechápeme.
Ale zamyslete se nad tím, co to představuje: zcela nový cíl pro léčbu, potenciálně nový diagnostický nástroj a překvapivé propojení dvou nemocí, o kterých jsme si mysleli, že je rozumíme. Ve světě výzkumu Alzheimeru, kde pokrok frustrujícím způsobem vázne, to cítím jako čerstvý vítr.
Někdy ty nejočekávanější objevy jsou právě ty, které změní úplně všechno.