Okamžik, kdy se vám hroutí svět – v tom dobrém slova smyslu

Zažili jste někdy ten pocit, kdy děláte svoji práci a najednou se před vámi otevře něco naprosto nečekaného? Přesně to se nedávno stalo skupině badatelů v Egyptě. Měli za úkol odklízet sutě a chránit památky poblíž Luxoru před povodněmi, když vtom narazili na něco, co doslova přepíše učebnice dějepisu.

Zapomenutý hrob, zhruba tři tisíce let starý, čekající na svého objevitele.

Vedoucí archeolog popsal ten první pohled dovnitř jako "vzrušující a děsivý zároveň" – a upřímně, naprosto to chápu. Stojíte tam a říkáte si: "Objevil jsem právě něco, po čem lidé pátrali staletí? Nebo se chystám na pořádný羖"

Naštěstí pro nás všechny to bylo to první.

Kdo byl Paser?

Podle prvního ohledání úžasných nástěnných maleb se podařilo identifikovat majitele hrobu. Jmenoval se Paser a patřil k nejvyšší společnosti starověkého Egypta – byl vysokým úředníkem v období Ramesseovců, tedy někdy mezi lety 1292 až 1069 před naším letopočtem. Zdobení hrobu nás tak katapultuje přímo do éry slavných faraonů, jako byl Ramesse II.

Hrobka samotná má klasickou strukturu thebské nekropole: venkovní nádvoří, vytesanou kapli ve skále a podzemní komory, kde se odehrával samotný pohřební rituál. Ale tím skutečným klenotem jsou malby.

Představte si, že vejdete do místnosti zalité barevnými obrazy po třech tisících let. Jsou tam vyobrazeni Paser a jeho žena, jak společně hodují. Na stole nechybí chléb, pivo, ovoce, maso a květiny. V podstatě stůl z dávné egyptské hostiny, zmrazený v čase.

Tyto malby ale nejsou jen krásné obrázky. Jsou to okna do každodenního života starých Egypťanů, která budou badatelé studovat celé roky. Co jedli? Jak se oblékali? Co bylo pro ně duchovně důležité? To všechno je zaznamenáno na těchto stěnách.

Tady to začíná být kritické

A tady přichází to, co mi nedá spát. Vědci tenhle hrob našli v pravý čas – a myslím to doslova.

Oblast Lower Sheikh Abd el-Qurna leží na úpatí hory. Je to krásné místo, ale taky časovaná bomba z hlediska záplav. A kvůli klimatickým změnám se intenzivní lijáky a bleskové povodně stávají čím dál častějšími.

Uvědomte si, co to znamená pro starověké hrobky. Voda se neprosakuje jen tak – přináší vlhkost, která vytváří krystalky soli. Ty pak ničí malby a dekorace. Může oslabit celé konstrukce, až se zhroutí. Mluvíme o potenciální ztrátě neopakovatelného historického bohatství.

Tihle archeologové tedy nekopou jen tak pro zábavu. Závodí s časem. Jejich hlavním úkolem je ochranný program a řízení rizik. Odstraňují sutě, přesměrovávají povodňovou vodu a zoufale se snaží tyto lokality ochránit, než s nimi příroda zatočí.

Proč by vás to mělo zajímat?

Vidím, jak někteří z vás přemýšlejí: "Hezký příběh, ale proč by mě měl zajímat tří tisíce let starý hrob?"

Protože jde o příběh celého lidstva. Mluvíme o civilizaci, která vynalezla písmo, vytvořila architektonické zázraky, které dodnes plně nechápeme, a ovlivnila každou kulturu, která po ní přišla ve Středomoří i za ním. Každá hrobka, kterou ztratíme, každá malba, kterou neochráníme, bere s sebou kousek tohoto příběhu.

A pak je tu něco magického na tom pohledět na malby vytvořené v době, kdy se lidstvo teprve rozhodovalo, kým vlastně je. Paser chtěl být zapomenut. Nechal svůj život namalovat na těchto stěnách, aby tisíce let potom cizí lidé uviděli jeho tvář a věděli, že existoval. A teď, díky tomuto objevu, bude.

Badatelé mají před sebou ještě spoustu práce s čištěním a analýzou. Jakmile budou malby profesionálně očištěny, očekávají, že se dozvědí ještě víc o Paserovi, jeho rodině a možná i o dalších, kteří hrobku v průběhu staletí využívali.

Je to závod s časem, to ano. Ale každý den, který získají, je další den, kdy si můžeme uchovat kousek našeho společného dědictví.

A to je, upřímně řečeno, docela úžasné.

Zdroj: ScienceDaily