Co zanechal Hirošimský mrakodrap
Když se většina z nás zamyslí nad následky Hirošimy, představí si okamžitou devastaci — desítky tisíc mrtvých, srovnané město, radiaci, která pronásledovala přeživší po generace. Ale tady je něco, co mě nikdy nenapadlo: bomba nezničila jenom. Také stvořila.
Hluboko v sutinách badatelé objevili to, čemu říkají „hiroshimacity" — mikroskopické skelné částečky, které vznikly, když nukleární ohnivá koule proměnila všechno ve své dráze v plasma a pak ji během sekund zchladila zpět do pevného skupenství. Mluvíme o automobilech, budovách, pouličních lampách, potrubí — všecko bleskově proměněné v plasma a pak zase zpět. Tohle je fakt jeden z těch momentů, kdy člověk řekne: věda je bláznivá.
Co přesně našli
Tým vedený Lucou Bindim, mineralogem z Florentské univerzity, nasbíral a analyzoval tyhle starobylé částečky. Většina kovových úlomků byla docela obyčejná — běžné slitiny železa a chromu, jaké najdete třeba v kuchyňských spotřebičích.
Pak ale přišlo překvapení.
Jeden malinký kousek kovu zasazený v sutinách měl složení, jaké nikdo předtím neviděl: slitina železa a křemíku se strukturou, která se nedá zařadit do běžných kategorií. Není to zcela kvazikrystal (ty divuplné materiály s matematickými symetriemi, které se kdysi považovaly za nemožné), ale dost se jim blíží — jako kdybyste objevili příbuzného něčeho, co vlastně vůbec nemělo existovat.
Proč je to tak velká věc
Tady je to, co mě na tomhle objevu nadchává: ten materiál prostě nedokážeme vyrobit v laboratoři. Zatím ne.
Podmínky uvnitř té ohnivé koule byly naprosto extrémní — teplota vystoupala skoro na 7600 °C, dost na to, aby okamžitě roztavila jakýkoliv známý materiál. Všechno kolem epicentra bylo současně odpařeno a pak ochlazeno neskutečnou rychlostí. Za normálních okolností kovy chladnou pomalu a vytvářejí předvídatelné krystalické vzory. Ale tohle? Tohle byl proces prudkého chlazení, který uzamknul atomy do uspořádání, které prostě nejsme schopní reprodukovat.
Zamyslete se nad tím: koukáme na jediný přírodní výskyt tohohle materiálu na celém světě. Vznikl jednou, jednoho srpnového rána roku 1945, a od té doby seděl v těch sutinách a čekal, až se najde někdo, kdo se podívá dostatečně pozorně.
Okno do extrémních prostředí
Co mě na tomhle výzkumu fascinuje nejvíc, je to, co nám říká o planetární vědě. Kvazikrystaly se našly v meteoritech — úlomky ze starodávných srážek asteroidů, které vytvořily vlastní extrémní, krátkodobé podmínky. Teď máme důkaz, že podobné struktury můžou vznikat i v jaderných explozích.
To znamená, že naše atomové testy nám nechtěně poskytují pohled do těch druhů násilných, vysoce energetických událostí, které formovaly naši sluneční soustavu. Fyzika, která probíhala v jaderné ohnivé kouli, mohla probíhat miliardy let zpátky, když asteroidy narážely do Země a dalších planet.
Je v tom něco současně skličujícího i hlubokého. Nejničivější síla, kterou kdy lidstvo rozpoutalo, nás učí o fundamentálních procesech vesmíru.
Ten větší obrázek
Samozřejmě nemůžu psát o tomhle, aniž bych zmínil to zjevné: tenhle objev přichází z jednoho z nejhroznějších činů války v dějinách lidstva. Přes sedmdesát tisíc lidí zemřelo 6. srpna 1945 okamžitě. Nesčetně dalších trpělo nemocemi z ozáření v dnech a letech, které následovaly. Hiroshimacity existují kvůli té tragedii.
Tady je nepříjemný rozpor — vědecká zvědavost nad materiály zrozenými z masové smrti. Ale myslím, že má smysl rozumět každému aspektu toho, co se stalo, dokonce i tomu mikroskopickému. Trinity test (první jaderný výbuch, měsíc před Hirošimou) vytvořil podobné materiály v trinititu, zelenavé skelné substanci nalezené na novomexické testovací základně. Tyhle věci nejsou jen vědecké kuriozity — jsou to forenzní důkazy toho, co jaderné exploze skutečně dělají.
Co dál
Bindi a jeho tým naznačují, že se toho dá z těchto materiálů naučit víc — třeba poznatky, které by mohly ovlivnit návrh budoucích materiálů. Je to velké „třeba", ale miluju, že věda nás pořád překvapuje. Pořád objevujeme nové věci o událostech starých 79 let.
A upřímně, to je část toho, co dělá vědu tak krásnou. Někdy se ty nejnádhernější objevy skrývají na těch nečekanějších místech — dokonce i v popelu tragedie.
Zdroj: https://www.popularmechanics.com/science/a73350639/hiroshima-bomb-created-a-metal