Když „trochu bouřky“ znamená totální chaos
Každý zná klasickou bouřku. Nebe se zatáhne, hromem to bouchá, občas vypadne elektřina. Vypadá to dramaticky, ale ve srovnání s Jupiterem je to vlastně jen lehké mrholení. Tamní bouřky totiž patří k nejsilnějším ve sluneční soustavě a jejich blesky dokážou překonat ty pozemské o pořádný kus.
Vědci z UC Berkeley nedávno prozkoumali data ze sondy Juno a zjistili, že Jupiterovy blesky jsou v průměru stokrát silnější než ty naše. Někteří odhadují, že rozdíl může být ještě mnohem větší – klidně až milionkrát. Při takových číslech si člověk jen těžce představuje, co se tam vlastně děje.
Jak se měří blesky na jiné planetě?
Juno nemá žádný speciální detektor blesků. Má ale mikrovlnný radiometr – přístroj, který zachycuje rádiové signály. Blesky takové signály vysílají, podobně jako když při bouřce slyšíte praskání v rádiu.
Díky tomu, že mikrovlnné vlny prochází skrz mraky, dokáže sonda „slyšet“ blesky i pod hustou vrstvou atmosféry. Je to trochu jako rentgen pro rádiové vlny.
Jenže Jupiter je v tomto ohledu trochu problémový. Blesky tam vznikají téměř nonstop a v takových množstvích, že se vědci těžko orientovali. Když zrovna netrpí jedno pásmo, tak hned v jiném. Nejste si pak jistí, který blesk patří ke které bouřce.
Když se planeta uklidní
Mezi lety 2021 a 2022 se ale jedna z hlavních bouřkových oblastí – Severní rovníkové pásmo – na chvíli uklidnila. Poprvé tak vědci mohli pozorovat jednotlivé bouřky bez rušivého pozadí.
Michael Wong a jeho tým použili data z Hubblova dalekohledu, kamery na Juno i snímky od amatérských hvězdářů. Dívedali se na „neviditelné superbouře“ – zdánlivě normální mraky, ale s obrovskou energiou uvnitř.
V jednom průletu zaznamenala Juno 206 mikrovlnných impulzů. Odpovídá to zhruba z<|eos|>