Tajuplný kámen z Antarktidy odhalil tajemství vzniku Sluneční soustavy
Musím se s vámi podělit o něco, co mě tento týden opravdu nadchlo. Je to jeden z těch objevů, které vám změní pohled na noční oblohu.
Před 4,6 miliardami let tu naše Sluneční soustava vůbec neexistovala. Místo toho se v prostoru vznášel obří oblak plynu a prachu. Postupně, během milionů let, se tento oblak zhroutil a zploštil do disku. V jeho středu vzniklo Slunce a kolem něj se začaly formovat planety — včetně té naší.
Dlouhou dobu vědci věřili, že hlavní roli v tomto příběhu sehrála gravitace. A není divu — gravitace přece přitahuje věci k sobě, vytváří hvězdy a planety z rozptýleného materiálu.
Teď ale výzkumníci z MIT přišli s důkazy, že magnetismus si zaslouží mnohem víc pozornosti, než jsme mu dávali.
Co přesně zkoumali
Vědci se zaměřili na drobounká zrníčka uvnitř meteoritu, který byl objeven v Antarktidě v roce 2008. Tyto částečky se nazývají CAI (vápník-hliník-bohatá inkluze — protože vědci prostě nemají rádi krátké názvy). A tady přichází to opravdu zajímavé: tato zrníčka se vytvořila během prvních 200 000 let existence Sluneční soustavy. Patří tedy k nejstaršímu materiálu, jaký jsme kdy z té doby našli.
Tyto prastaré částečky si uchovaly magnetické otisky. Podobně jako můžete zmagnetovat kus kovu a on si magnetizmus podrží roky, i tyto minerály zaznamenaly magnetické pole, které je obklopovalo při jejich vzniku. Vědci zjistili, že významné magnetické pole existovalo už v době, kdy byla Sluneční soustava ještě v plenkách — a bylo silnější než dnešní magnetické pole Země.
„Přechod od sférického oblaku k protoplanetárnímu disku je jednou z nejvýznamnějších událostí v dějinách celé Sluneční soustavy," říká Benjamin Weiss, profesor z MIT, který na studii pracoval. „Dlouho se teoreticky předpokládalo, že to způsobila gravitace. Naše měření ale ukazují, že magnetismus sehrál významnou roli."
Co to vlastně znamená?
Představte si to takhle. Když se snažíte uklidit nepořádek v místnosti, můžete věci přemísťovat rukama — to je gravitace. Ale můžete také použít magnety, které přitáhnou určité předměty z dálky. Právě něco podobného se mohlo dít v rané Sluneční soustavě. Nabité částice procházející vyvíjejícím se diskem mohly vytvářet magnetická pole, která pomáhala směřovat materiál dovnitř, zatímco se mladé Slunce formovalo.
Výzkumný tým se konkrétně zaměřil na meteorit s názvem DOM 08006, nalezený v oblasti Dominion Range v Antarktidě. Proč právě ten? Protože je mimořádně dobře zachovalý. Většina meteoritů má za sebou po miliardách let pořádně dramatickou cestu — bývají součástí větších těles, rozbité, vrhané sem a tam v pásu asteroidů, než nakonec dopadnou na Zemi. To vše může změnit jejich původní složení.
DOM 08006 je ale jiný. „Nějak se tomuto meteoritu podařilo projít menšími změnami než jakémukoli jinému," vysvětluje Weiss. Je to jako najít deník ze starověku, který je stále čitelný — místo jednoho, který byl poškozen vodou a částečně spálen.
Objev, který mění naše chápání
Miluju o tom přemýšlet. Někde tam venku v antarktickém ledu ležel kámen, který v podstatě nesl zprávu z úsvitu naší Sluneční soustavy. Čekal miliardy let, než ho někdo přečetl.
Hlavní autor studie Cauê Borlina (dnes na Purdue University) to vyjádřil krásně: „Dnes už nikdo nepochybuje o tom, že magnetismus existuje při formování planet. Diskuse se vede o velmi rané Sluneční soustavě, před vznikem planet, kdy tu je jen disk. Právě tam ta debata stále probíhá — a tam teď působíme."
Co to tedy mění? Úplně to nepřevrací naše dosavadní znalosti o vzniku Sluneční soustavy, ale přidává k nim novou vrstvu. Raná Sluneční soustava byla složitějším místem, než jsme si mysleli. Více sil spolupracovalo na vytvoření kosmického domova, který nazýváme svým.
A upřímně? Myslím, že je to krásné. Stále skládáme dohromady, jak naše Sluneční soustava vznikla. A čas od času nám kámen spadlý z vesmíru připomene, že vesmír má stále spoustu tajemství, která nám chce prozradit.