Nehoda, o které nikdo nechtěl mluvit
Musím začít tím, že oficiální informace o tom, co se stalo Daře Šipilovové, jsou zoufale kusé. Co víme: 2. října tato osmadvacetiletá laborantka z Výzkumného ústavu protimorfové prevence v Irkutsku údajně zemřela poté, co špatně zacházela se zkumavkou obsahující plicní mor.
Už to je samo o sobě dost znepokojivé, nemyslíte? Poměrně jednoduchá nehoda v laboratoři, jedna mrtvá osoba — a najednou se všichni ptáme, jak bezpečné tyhle objekty vlastně jsou.
Ale tady to začíná být zajímavé. A tím zajímavým myslím pořádně děsivé.
Není to mor vaší praprababičky
Mor, s nímž Šipilovová pracovala, není ten stejný, o kterém jste slyšeli v hodinách dějepisu. Víte, ten, který v 15. století zdecimoval polovinu Evropy s těmi strašidelnými středověkými obrázky?
Ne, tohle je plicní forma a ta je somehow ještě horší.
Plicní mor útočí na plíce místo klasických oteklých lymfatických uzlin (říká se jim bubony, odtud ten název). A ta opravdu znepokojivá část? Šíří se vzduchem, když nakažení lidé kašlou. Přenos z člověka na člověka je tak otřesně snadný.
Ale co dělá celý příběh opravdu neveselým: článek zmiňuje, že sovětští vědci experimentovali s tím, jak bakterii Yersinia pestis (ta morová) udělat mnohem, mnohem smrtelnější. V podstatě si hráli na genetické inženýry s jednou z nejobávanějších nemocí historie.
Tajný sovětský program biologických zbraní
Nechte to na chvíli uležet: existovala celá sovětská agentura specializovaná na zbrojení nemocí. Jmenovala se Biopreparat a fungovala většinou v utajení až do 90. let.
Podle zpráv tamní vědci vytvořili takzvané „chiméry" — geneticky upravené verze moru, které kombinovaly vlastnosti různých organismů. Jedna obzvlášť děsivá verze míchala morové geny s myelinovými toxiny. Výsledek? Když se oběti léčily antibiotiky (normální reakce na bakteriální infekce), samotná léčba způsobila uvolnění toxinů vedoucí k paralýze.
Nevím jak vy, ale představa nemoci, která je smrtelnější když se ji snažíte léčit, zní jako něco z noční můry. A jako bonus — údajně vytvořili podobné verze i s dalšími patogeny, třeba s venezuelskou koňskou encefalitidou.
Ta děsivá část? Tyto zbrojené kmeny nikdy nebyly skutečně použity. Sovětský svaz se rozpadl dřív, než k tomu došlo. Ale výzkum nezmizel.
Proč mě tohle incident znepokojuje
Vraťme se teď k té ruské laboratoři v Irkutsku. Podle článku je zařazená do kategorie BSL-3 — druhé nejvyšší úrovně izolace. Tyto laboratoře mají zvládat opravdu nebezpečné patogeny s přísnými bezpečnostními protokoly.
A přesto se nějak mladá vědkyně dostala k expozici.
Nezkouším tu šířit paniku. Nehody v laboratořích se stávají a jedna smrt z možné expozice neznamená, že jsme na pokraji globálního výbuchu epidemie. Ale kontext je ohromně důležitý.
Vidíte, v článku se zmiňuje ještě jedno zařízení: VECTOR. To je BSL-4 laboratoř — ta nejvyšší bezpečnostní úroveň, jaká existuje — také na Sibiři, kde se studují ještě nebezpečnější patogeny. Kniha, na kterou se odkazuje, „Biological War: A Scenario" od Annie Jacobsen, zkoumá, co by se mohlo stát, kdyby něco uniklo z tohoto zařízení.
A upřímně? Scénáře, které popisuje, jsou přesně ten typ věcí, kvůli kterým máte chuť začít zjišťovat víc o krizové připravenosti, ať už chcete nebo ne.
Ten větší obrázek
Tady je to, co mě na celé té situaci zasahuje: žijeme v době, kdy vědecký výzkum pokročil natolik, že můžeme doslova přemodelovávat organismy. Pro medicínu je to neuvěřitelné, pro pochopení nemocí, pro potenciální vymýcení hrozeb lidstva.
Ale taky to znamená, že potenciální důsledky nehod — nebo horší, záměrného zneužití — jsou větší než kdy dřív.
Irkutský incident je připomínkou, že tyhle nebezpečné patogeny nejsou jen teoretické diskuse v učebnicích. Aktivně se studují v laboratořích po celém světě, včetně (a hlavně?) na místech se složitou politickou situací.
Měli bychom být terifikovaní? Nejspíš ne. Ale měli bychom tyhle příběhy sledovat a vážně přemýšlet o biologické bezpečnosti? Rozhodně.
Někdy přemýšlím nad tím, co by se stalo, kdyby se některý z těch upravených superpatogenů někdy dostal ven. Scénáře z té knihy malují docela chmurný obrázek — společnost se hroutí, infrastruktura selhává, chaos se šíří rychleji než jakákoli reakce.
Doufám, že nikdy nebudeme muset zjistit, jestli ty fiktivní scénáře odpovídají realitě.
Co si myslíte vy o tomhle příběhu? Změnilo vám to pohled na bezpečnost v laboratořích a biologické zbraně? Rád si přečtu vaše názory v komentářích.