Cože? Na Zemi jsou měsíční horniny?
Musím vám říct o něčem, co mě fakt dostalo, když jsem to poprvé četl.
NASA nedávno zveřejnila snímky z Mezinárodní kosmické stanice. Nafotili tam divný, zářící flek na jihu Madagaskaru. A tady přichází ta šílenost: ta hornina vypadá přesně jako povrch Měsíce. Ne metaforicky. Naprosto stejný typ horniny.
Formace se jmenuje Saririaky a měří zhruba sto čtverečních kilometrů. Z vesmíru svítí jako maják na suché, tmavé krajině kolem. Je to přesně ten typ věci, která vás donutí se zastavit a uvědomit si, jak podivuhodná naše planeta je.
Proč je anortozit tak výjimečný?
Teď vám to trochu vědecky vysvětlím, ale nebojte se – keep it simple.
Anortozit je vyvřelá hornina. Vznikla z roztaveného materiálu, který se pomalu ochladil a ztuhl. Co ji dělá speciální, je její složení: skládá se hlavně z minerálu zvaného plagioklas. Ten je neuvěřitelně světlý a odráží světlo.
Nevybaví vám to něco? Přesně z tohoto minerálu jsou tvořeny Měsíční vysočiny – ty bledé, téměř duchovní oblasti, které vidíte, když se v noci podíváte na Měsíc. Koukáte se na obří ložiska stejné horniny.
Na Zemi není anortozit běžný, ale najdete ho. Východní Kanada, Skandinávie, jižní Indie, Madagaskar. Saririaky je ale výjimečná tím, že tvoří skoro dokonalý kruh. Z výšky prostě nepřehlédnete.
Skála starší než většina dinosaurů
Tady to začíná být opravdu zajímavé.
Geologové odhadují, že Saririaky je stará nejméně šest set milionů let. Představte si to. Dinosauri se objevili teprve zhruba před dvěma sty třiceti miliony lety. Tahle hornina už tam ležela a čekala, zatímco složitý život na Zemi byl ještě ve stadiu divných, rosolovitých potvůrek plovoucích v oceánu.
Ale příběh se stává ještě lepším, když se podíváte na okolní skály.
Dramatická historie kontinentálních srážek
Saririaky leží v takzvané plastické střižné zóně. To je místo, kde se skály pod obrovským tlakem a teplem nejenom lámu – ony se dají ohýbat jako karamelka. Pevná hornina se chová plasticky, teče.
Okolní horniny vyprávějí příběh jedné z nejdramatičtějších kapitol zemské historie: vzniku Gondwany.
Gondwana byl superkontinent. Obsahoval to, co dnes známe jako Afriku, Indii, Madagaskar, Austrálii a Antarktidu. Zhruba před pěti sty miliony let se tyhle obří kontinentální kusy srazily. Teplo a tlak z těchto srážek doslova přetvořily obrovské části zemské kůry.
Vědci se domnívají, že síly z této kontinentální srážky mohly původní anortozitové těleso doslova roztrhnout. Existuje ještě jeden anortozitový masiv asi šedesát kilometrů severně od Saririaky. Někteří výzkumníci si myslí, že ty dva kusy byly kdysi jedna velká masa, kterou tektonické síly rozprostřely do dvou částí. Tomu se říká „boudinage".
Jak je to dramatické? Dva kusy měsíční horniny, oddělené stovkami milionů let kontinentálního dramatu.
Proč jsou vědci tak nadšení
Tady je to, co geology na anortozitu fascinuje nejvíc: není zajímavý jen pro zemskou historii. Může být klíčem k pochopení toho, jak vůbec náš Měsíc vznikl.
Měsíční vysočiny jsou staré přes čtyři miliardy let. Vědci se domnívají, že krátce po vzniku Měsíce ho pokrýval celosvětový oceán roztavené horniny – magma. Jak se magma ochlazovalo, lehčí minerály včetně plagioklasu plavaly nahoru a krystalizovaly. Vznikla tak měsíční anortozitová kůra.
Když Apollo přivezlo vzorky měsíčního anortozitu, vědci konečně dostali skutečné měsíční horniny. Ale tady je háček: toho materiálu máme jen omezené množství. Zemská anortozitová ložiska jsou proto neocenitelná pro srovnání.
Zajímavé je, že jedna z nejlepších shod není na Madagaskaru – je v Montaně, v pohoří Beartooth. Složení tamních hornin je pozoruhodně podobné tomu, co nacházíme na Měsíci. Ideální přírodní laboratoř pro studium stejných procesů, které formovaly našeho kosmického souseda.
Ten větší obrázek
Nevím jak vy, ale já tohle považuju za naprosto skromňoucí.
Mluvíme tady o horninách na Zemi, které nás spojují s Měsícem, s dávnými superkontintenty, s procesy starými miliardy let. Saririaky tam ležela šest set milionů let. Přežila kontinentální srážky, zemětřesení, všechno, co jí naše dynamická planeta mohla předhodit. A po celou dobu uchovávala záznam o událostech, které formovaly ne jen Madagaskar, ale možná celou jižní polokouli.
Někdy ty nejzajímavější objevy nejsou ty, které k nám přiletí z dalekých světů. Někdy jsou přímo tady, schované před očima. Čekají, až se podíváme z mobilů a všimneme si, že naše planeta je napěchovaná tajemstvími.
Takže až se příště podíváte na Měsíc, vzpomeňte si: část toho samého příběhu je napsaná ve světlém fleku starodávné horniny na jihu Madagaskaru. A není to trochu krásné?
Zdroj: ScienceDaily