Proč jsme takoví, jací jsme? Věda začíná nacházet odpovědi v naší DNA
Vždycky mě fascinovalo, proč je můj brácha naprostý relax a já zase propadám panice u jakýchkoliv maličkostí. Proč jeden kamarád doslova září na každé párty, zatímco já už po dvaceti minutách přemýšlím, jak se co nejdiskretněji vytratit domů ke knížkám.
Teď se zdá, že vědci možná konečně přišli na to, čím to je.
Co přesně zjistili?
Psycholog Ted Schwaba z Michigan State University právě publikoval výzkum v časopise Nature, který mi doslova vyrazil dech. Jeho tým prostudoval DNA vzorky od téměř padesáti různých skupin lidí z celého světa. Hledali genetické varianty, které by mohly ovlivňovat osobnostní rysy.
A tady přichází ten zlomový moment: našli 1260 genetických variant spojených s osobností — a 824 z nich bylo úplně nových. To je vážně obrovský objev!
Vědci se zaměřili na takzvanou Velkou pětku osobnostních rysů:
- Extraverze — jak společenský a energičtý člověk jste
- Přívětivost — jak důvěřivý a kooperativní býváte
- Svědomitost — jak organizovaný a zodpovědný jste
- Neuroticismus — jak náchylný k úzkosti nebo emocionální nestabilitě
- Otevřenost — jak zvídavý a kreativní jste
Znáte toho člověka, co je vždycky pozdě, neustále něco ztrácí a na Nový rok nikdy nedodrží předsevzetí? Viníkem je nejspíš nízká svědomitost. Váš kámoš, který vzkvétá v chaosu, má vždycky bláznivé nápady a chce vyzkoušet každou novou restauraci? Pravděpodobně vysoká otevřenost. A ten kolega, který se nikdy nezdá, že by se něčeho bál, zvládá krize jako mistr meditace? Nejspíš nízký neuroticismus.
Co mě fakt překvapilo
Tohle mě dostalo nejvíc: genetické vlivy na osobnost prostě nerespektují hranice kultur ani zemí. Stejná genetická varianta, která předpovídala extraverzi u důchodce v Ohiu, fungovala stejně i u mladých dospělých v Nizozemsku.
Když se nad tím zamyslíte, je to docela pozoruhodné. Naše osobnosti se mezi kulturami a výchovami liší diametrálně — ale základní genetická architektura? Ta je podle všeho pozoruhodně stálá.
Tady přichází to důležité
Než si řeknete „no super, takže jsem prostě naprogramovaný být úzkostlivý a nepořádný a nic s tím nenadělám" — tak tohle vědci rozhodně netvrdí.
Žádný jediný gen vaši osobnost neurčuje. Jsou to tisíce malých genetických variant, z nichž každá má jen nepatrný vliv, a společně se snoubí s vaším prostředím, zážitky a rozhodnutími. Jak to vyjádřil sám Schwaba: genetika není osud. Někteří lidé se jednoduše odchýlí od toho, co by jejich genetický profil mohl „předpovídat".
Ale výzkum ukázal zajímavé souvislosti. Lidé s genetickými profily spojenými s vysokou svědomitostí měli tendenci více cvičit, méně zneužívat návykové látky a zdravěji stárnout. Genetické varianty asociované s vysokým neuroticismem nebo nízkou svědomitostí zase korelovaly s vyšším rizikem některých psychických obtíží.
Co z toho všeho vyplývá?
Upřímně? Přijde mi to zároveň uklidňující i podnětné.
Znamená to, že když máma říká, že tu tvrdohlavost máš po tátovi, možná to není jen stereotyp — možná je to doslova genetická pravda. Znamená to, že některé naše osobnostní sklony — ty, nad kterými se někdy peskujeme — mají kořeny v biologii, kterou jsme si nevybrali.
Ale taky to znamená, že tyto sklony nejsou projevem selhání charakteru. Když je váš mozek prostě nastavený cítit víc úzkosti, není to osobní nedostatek — je to prostě to, jak jste postavení. A co je důležitější: vědět, že tyto varianty existují, znamená, že je vědci můžou studovat, lépe jim porozumět a třeba jednoho dne pomoct lidem pracovat se svými přirozenými sklony místo proti nim.
Takže co z toho všeho?
Stále zjišťujeme, jak velkou část osobnosti tvoří natura versus výchova, a tenhle výzkum naznačuje, že je to asi komplexní tanec mezi obojím. Vaše geny nepíšou váš příběh — jen vám dávají nějaké zajímavé výchozí podmínky.
Takže až příště přistihnete sebe sama, že jste příliš neurotičtí, příliš uzavření nebo příliš rozlítaní — vzpomeňte si, že vaše DNA k tomu taky něco řekla. A to je v pohodě.
Všichni prostě děláme to nejlepší s osobností, kterou jsme zdědili. A věda nám začíná pomáhat to líp chápat.