Mise jako ze špatného filmu. A přesto se odehrála doopravdy
Pokaždé, když se ponořím do tohohle příběhu, nemůžu uvěřit. Představte si: deštivé červencové ráno roku 1945. Americký vojenský bombardér vletí přímo do Empire State Building.
Jo, čtete správně. Zní to jako scénář akčního filmu, ale tahle věc se skutečně stala.
Muž za kniplem
Velitelem letadla byl sedmadvacetiletý poručík William Franklin Smith Jr. Absolvent West Pointu, držitel dvou Záslužných křížů za letectví a borce s víc než stovkou bojových misí v kapse. Zkušený borec, řekl bych.
Jeho úkol? Převézt B-25 Mitchell z letiště Bedford u Bostonu na letiště Newark. Tam měl vyzvednout svého nadřízeného a odletět s ním do Jižní Dakoty.
Úplně obyčejná transportní mise v době války. Nic zajímavého.
Anebo jsem si to aspoň myslel.
Počasí jako nepřítel
Smith měl být v Newarku kolem desáté dopoledne. Jenže špatné počasí a zpoždění v letovém provozu ho zdržely. Místo aby přiznal, že nestíhá (i vojenským důstojníkům je asi nepříjemný přiznat, že mají skluz), udělal pochybné rozhodnutí: rozhodl se letět podle pravidel "vizuálního kontaktu". To znamená pod oblaka, kde se orientuje podle toho, co vidí.
V husté mlze. Nad New Yorkem.
Smith odstartoval z Massachusetts v 8:55 ráno. Když se blížil k New Yorku, viditelnost byla čím dál horší. Řídící věž na La Guadii ho varovala, ať přistane tam. Ale Smith pokračoval dál.
Špatné rozhodnutí. Velmi špatné.
Věž ho sice pustila dál na Newark, ale upozornila ho, že v mlze není vidět ani vršek Empire State Building. A přesně tam Smith skončil — nízko, dezorientovaný, spletl si panorama Manhattanu s přibližovací cestou na Newark.
V 9:49 dopoledne bombardér B-25 narazil do severní strany budovy mezi 79. a 80. patrem.
Co následovalo
Náraz vytvořil díru osmadvacet metrů širokou a šest metrů hlubokou. Jeden z motorů letadla prolétl celou budovou a vyrazil na druhou stranu. Dopadl na sousední penthouse a rozpoutal tam další požár. Trosky pršely na okolní střechy.
Čtrnáct lidí zemřelo. Jedenáct uvnitř budovy — kancelářští pracovníci, uklízeč, operátor výtahu. A všichni tři členové posádky.
Strašné? Rozhodně. Ale mohlo to být mnohem horší.
Ten zázrak v sobotu dopoledne
Tady přichází ta neuvěřitelná část příběhu. Útok se stal v sobotu. Přesně tak, v sobotu dopoledne.
Kdyby to bylo v pracovní den, počet obětí by byl astronomicky vyšší. Takhle? Čtrnáct mrtvých. Hrůza, jasně. Ale ve srovnání s tím, co se stalo, je to zázrak, že jich nebylo víc.
A pak je tu ten příběh s výtahem.
Jeden z padajících motorů přeřízl šestnáct kabelů výtahu. Jedna kabina — s operátorkou Betty Lou Oliver uvnitř — začala padat šachtou dolů. Sedmdesát pět pater. Více než tři sta metrů volného pádu.
A víte co? Přežila.
Jak? Kombinace šťastných faktorů. Hromada přeříznutých kabelů na dně šachty zmírnila náraz. Nouzová brzda výtahu se nějakým zázrakem aktivovala natolik, že zpomalila pád. Záchranáři ji pak vytáhli z trosek.
Betty Lou Oliver dodnes drží rekord v nejdelším přežitém pádu výtahem. Nechte si to na chvíli projít hlavou.
Budova, která se odmítla vzdát
Co mě na tomhle příběhu fascinuje nejvíc? Empire State Building dostala přímý zásah bombardérem a prostě zůstala stát.
B-25 vážil kolem devíti tun a letěl značnou rychlostí, když narazil do budovy. Srážka s ocelovou skeletovou budovou měla způsobit katastrofální strukturální poškození. Ale budova vydržela.
Opravy stály zhruba milion dolarů — v dnešních penězích asi patnáct milionů. Ne levné, ale rozhodně ne katastrofické.
Zamyslete se nad tím. Často si myslíme, že budovy jsou křehké věci, které snadno poškodí vítr, zemětřesení nebo čas. Ale Empire State Building dostala zásah nepřítelem během války a prakticky jen pokrčila rameny.
Budova zůstala nejvyšší na světě až do roku 1971. A my se na ni dodnes chodíme koukat — skoro osmdesát let poté.
Co si z toho odnést
Hodně jsem o tomhle příběhu přemýšlel. A myslím, že v něm je něco hlubokého o tom, jak vnímáme riziko a jak děláme rozhodnutí.
Smith byl zkušený pilot. Absolvoval přes sto bojových misí. Měl dva Záslužné kříže za letectví. A přesto — z důvodů, které mu tehdy asi dávaly smysl — nechtěl přiznat zpoždění, věřil, že to zvládne, měl málo času — udělal rozhodnutí, které stálo život čtrnáct lidí.
Nikdo z nás nechce přiznat, že je nad své síly. Všichni si myslíme, že zvládneme ještě jedno riziko, ještě jedno zpoždění, ještě jednu odchylku od plánu. Ale někdy má vesmír jiné nápady.
Empire State Building pořád stojí na Páté avenue a každý rok tam míří miliony návštěvníků. Většina z nich o tomhle příběhu nejspíš vůbec neví. Ale pokud se tam někdy ocitnete a budete zírat nahoru na tu art deco špičku, věnujte chvilku tomu, čemu všechno ta budova odolala.
Některé budovy jsou prostě postavené tvrději, než si myslíme. A některé příběhy jsou příliš šílené na to, abychom je nesdíleli.