Tvé tělo si pamatuje víc, než si myslíš

Stalo se vám někdy, že vám někdo vyprávěl o dětství a najednou jste měli pocit, že jste tam znovu? Vůně, teplo, konkrétní místo. Stačí jedna věta a najednou se to vrací.

Teď vědci zjistili, že takové vzpomínky může probudit i něco mnohem jednoduššího — pohled na sebe sama v dětském věku.

Pokus, který zněl jako vtip

Vědec Henry Chung si sedl k počítači a čekal, že to bude ztráta času. Měl se dívat na svou digitálně omlazenou tvář, která kopíruje jeho pohyby. Cíl? Pomoci mu vybavit si dětství.

„Jak by mělo změněné obličej pomoct s pamětí?“ ptal se sám sebe. A pak si vzpomněl na mramorové desky, horko a hrob prarodičů v Hongkongu. Věci, o kterých si myslel, že jsou pryč navždy.

Skutečný výzkum, ne náhoda

Za tímto pokusem nestojí žádný trik. Vede ho tým z Anglia Ruskin University a výsledky vyšly v časopise Scientific Reports. Padesát lidí se podívalo buď na svou běžnou tvář, nebo na stejnou tvář, ale dětsky upravenou. Pak měli vyprávět o dětství.

Ti, kdo viděli mladší verzi sebe, si vzpomněli na výrazně víc detailů. Rozdíl byl měřitelný.

Jak to mozek vůbec zvládne?

Naše představa o sobě samých není jen v hlavě. Existuje takzvaná „iluze ztotožnění s tváří“. Když mozek vidí tvář, která vypadá jako jeho vlastní, ale chová se jinak, dokáže na chvíli změnit, kým se cítíme být.

Podobně jako u gumové ruky — lidé přijmou cizí předmět za součást těla, když se shodují pohyby a doteky. Tady stačí, když se na obrazovce objeví dítě, které se hýbe stejně jako vy. Mozek řekne: „Jsem zase malý.“

A najednou se otevřou dveře k vzpomínkám z té doby.

Locke měl pravdu — skoro

Už v 17. století filozof John Locke tvrdil, že jsme souhrnem svých vzpomínek. Tělo podle něj nehrálo roli. Nový výzkum ale ukazuje, že tělo — nebo alespoň jeho obraz — může být klíčem k těm vzpomínkám.

Co s tím můžeme dělat my?

Nemusíte chodit do laboratoře. Stačí aplikace, které umí omladit obličej v reálném čase. Snapchat nebo podobné filtry podle vědců fungují už teď. A pokud použijete skutečné dětské fotky a vytvoříte z nich pohyblivý obraz, efekt může být ještě silnější.

Vědci vidí využití i v terapii — u lidí s Alzheimerem nebo po traumatu. Virtuální realita už dnes pomáhá pacientům vybavit si věci, které jinak zůstávají skryté.

Mozek není tak pevný, jak si myslíme

Nejzajímavější na tom je, jak snadno lze naši identitu „hacknout“. Mozek neustále vyhodnocuje, kdo jsme, podle toho, co vidí a cítí. Když dostane jiné informace, upraví představu o sobě samém.

Příště, až uvidíte starou fotku sebe jako dítěte, zkuste se na ni chvíli dívat. Možná se vrátí něco, co jste dlouho považovali za ztracené.