Co kdybyste našli tisícovku starých kostkových kostek?

Tady mám pro vás jednu otázku: Co byste dělali s tisícovkou kostek?

Zahráli si nekonečnou deskovku? Založili kasínový empire? Postavili nejkomplikovanější kostkovou sochu na světě?

A teď si představte, že ty kostky jsou vyrobené z kosti, jsou zhruba dva tisíce let staré a našli jste je pěkně pohromadě nedaleko starořímské budovy ve Francii. Pořád víte, co se tady dělo?

Mě taky nic nenapadá. A evidentně ani archeologům, kteří na tenhle bizarní nález narazili.

Pojďme se přenést do malé vesničky v severovýchodní Francii jménem Grand. Dneska je to tam taková poklidná díra, kolem které byste při projíždění jedině mávli rukou. Jenže před dvěma tisíci lety to tam žilo! Představte si sedmnáctitisícové divadlo (ano, větší než některé americké fotbalové stadióny), obří baziliku s malovanými zdmi a nádhernými mozaikovými podlahami a luxusní lázně propojené s chrámem zasvěceným bohu jménem Apollo Grannus. Tahle vesnice byla vlastně starořímským ekvivalentem wellness resortu a zábavního centra v jednom.

Docela působivé na to, že dneska je to klidné nenápadné místečko, co?

Takže při nedávných vykopávkách poblíž té obří baziliky začali badatelé nacházet kostky. A pak další kostky. A ještě další. Než se naděli, měli na stole přes tisíc kostkových kostek nahromaděných u základů budovy.

Najít pár kostek u starořímského sídliště není žádná bomba. Římané měli hry rádi stejně jako my. Ale tisícovku kostkových kostek na jednom místě? To už je záhada, kvůli které archeologové ztrácí spánek.

Tady je ta zajímavá věc na těch malých kostech (doslova — tehdy dělali kostky z kostí): každá jednotlivá kostka používá přesně ten systém číslování, který používáme dneska. Víte, jak na normální kostce vždycky protější strany dávají dohromady sedmičku? Jednička a šestka, dvojka a pětka, trojka a čtyřka? Římané to dělali úplně stejně, přestože tenhle číselný trik vymysleli egyptští výrobci kostek o tisíc let dřív.

Některé kostky mají dokonce miniaturní dírky vyplněné voskem a dřevěným uhlím, aby ty puntíky líp vynikaly na světlé kosti. Docela slušná pozornost k detailu u malých herních kousků, co říkáte?

Takže co se tady asi dělo? Fungovalo v Grandu nějaké starořímské kostkové výrobní centrum? Používali je při rituálech v bazilice? Třeba byl každý v okolí nehorázně soutěživý a miloval hazard? Nebo — a to je moje nejoblíbenější teorie — jsme právě objevili první římské kasíno na světě?

No, kasíno nejspíš ne. Vykopávky totiž odhalily taky úplně normální věci jako střepy keramiky, mince, jehly a podpatky — běžný odpad, který naznačuje, že kolem té honosné budovy prostě žili a pracovali normální lidé. Takže to nebyla žádná svatyně vyhrazená výhradně kostkám.

Upřímně řečeno, nikdo neví. A upřímně řečeno? Myslím, že právě to dělá archeologii tak fascinující. Můžeme obdivovat architekturu, datovat artefakty, analyzovat materiály. Ale občas nám minulost prostě hodí baseballový míček a řekne: „Tak tohle si vyřešte sami."

Dokud se to někomu nepodaří, budu si tady představovat, jak musely vypadat epické římské deskovkové sešlosti s tisícovkou kostek po ruce. Moje sázka? Starodávná galština ve stylu Yahtzee, jasně.

Co si myslíte vy, co se s těmi kostkami dělo? Napište své teorie do komentářů — upřímně mě to zajímá!