Kosmická záhada pokračuje: Vesmír se pořád zrychluje

Takže milí nadšenci do vesmíru, máme tady další kapitolu z kategorie "co se děje nahoře na obloze".

Pamatujete si loňskou senzaci, kdy nějací vědci přišli s tím, že se vesmír možná zpomaluje? No, přátelé, vypadá to, že to byla taková menší chyba v počtech.

Nová studie astrofyziků právě potvrdila to, co většina z nás tušila – vesmír se pořád rozpíná rychleji a rychleji. A ne, nejde o žádné velké vítězství. Spíš si všichni oddechli a řekli si: "Dobře, to jsme tedy vyřešili. Ale co dál?"

Protože ta opravdová otázka zní: Proč se to děje?

Co je na tom rozpínání tak zajímavého?

Vysvětlím to jednoduše. Když hodíte míček do vzduchu, obvykle vyletí nahoru, zpomalí a spadne zpátky. Přesně tohle vědci čekali, když se dívali na vesmír – že počáteční "velký třesk" bude postupně zpomalovat.

Jenomže on nezpomalil. Vesmír se pořád rozpíná rychleji. A rychleji. A rychleji.

Jak to měříme? Pomocí takzvaných supernov typu Ia – to jsou exploze určitých hvězd, které hoří s předvídatelnou jasností. Jsou to vlastně takové majáky vesmíru. Podle toho, jak jasné tyto supernovy ze Země vypadají, astronomové zjistí, jak daleko jsou, a sledují, jak se vesmír v čase roztahuje.

Co bylo špatně na té předchozí studii?

Tady to trochu ztechničtí, ale nebojte se.

Jihokorejský tým, který navrhl zpomalení kosmu, udělal pár metodologických přešlapů. Zaprvé – spletli stáří celé galaxie se stářím hvězdy, která v ní explodedovala. Galaxie jsou staré, ale hvězdy v nich se rodí v různou dobu. To je jako říct, že všechny budovy ve městě byly postaveny ve stejném roce, protože město samotné je staré.

Navíc správně nezapočítali hmotnost galaxií, kde se tyto supernovy nacházejí. A to je důležité, protože hmotnější galaxie ovlivňují vývoj hvězd. Moderní kosmologie s tím počítá jako se standardem.

Hvězdný tým

Nová analýza rozhodně nebyla žádná náhodná skupinka vědců. Patřili mezi ně dva nositelé Nobelovy ceny – profesor Adam Riess a profesor Brian Schmidt, kteří dostali Nobelovu cenu za fyziku v roce 2011 za objev kosmického zrychlení. Když takoví borci říkají "naše původní práce obstála", stojí za to naslouchat.

Profesor Riess to shrnul pěkně: "Mimořádné tvrzení vyžadují mimořádně pečlivou kontrolu." Což je vědečtina pro: "Nezahazujme desítky let práce kvůli jedné problematické studii."

Hlavní záhada pořád trvá

A tady je ten háček – i když jsme potvrdili, že naše měření jsou správná, pořád nechápeme, co se vlastně děje.

Tu "záhadnou sílu", která zrychlení pohání? Říkáme jí temná energie, a je to jedna z největších záhad současné fyziky. Víme, že existuje, protože vidíme její účinky, ale vůbec netušíme, co to vlastně je.

Někteří to přirovnávají k antihmotě, což zní hezky, ale ve skutečnosti nic nevysvětluje. Je to spíš jako říct: "Něco způsobuje, že se vesmír rozpíná rychleji, a nemáme ponětí proč."

Doktor Phil Wiseman z Univerzity v Southamptonu to vystihl dokonale: "Když jsme dokázali, že naše měření jsou správná, můžeme se vrátit k tomu, snažit se pochopit, co ta temná energie vlastně je, místo abychom pochybovali, jestli vůbec existuje."

Proč by nás to mělo zajímat?

Možná se ptáte, proč by nás to mělo zajímat, když se to všechno děje miliardy světelných let daleko.

Důvod je prostý: rozumět základní povaze našeho vesmíru znamená rozumět našemu místu v něm. A navíc – temná energie tvoří asi 68 procent vesmíru. To je... docela dost něčeho, čemu nerozumíme.

A taky – celá tahle epizoda ukazuje, jak věda funguje přesně tak, jak má. Někdo přišel s nápadem, jiní vědci ho otestovali, našli problémy, a teď máme lepší pochopení. To je ten krásný vědecký proces, i když původní tvrzení neobstojí.

Profesor Mark Sullivan ze Southamptonu to vyjádřil přesně: "Zpochybňování zavedených myšlenek a pozorování zůstává zásadní. Tak postupujeme vpřed – ne slepým přijímáním všeho, ale neustálým přezkušováním naší práce."

Takže kde jsme?

Pořád se zrychlujeme. Pořád nevíme proč. Pořád koukáme na noční oblohu a přemýšlíme, co nám uniká.

Ale upřímně? Ta nejistota je součást toho, proč je kosmologie tak vzrušující. Potvrdili jsme měření, víme, že vesmír dělá něco divného, a teď můžeme soustředit energii na to, abychom zjistili, co přesně ta divná věc je.

Vesmír se pořád zvětšuje. Naše otázky se množí. A osobně si myslím, že je to krásné.

A teď mě omluvte, jdu se podívat na oblohu a zamyslet se nad smyslem existence. Víte, jako normální lidé.