Příroda má novou oblíbenou svačinu a je to plast

Dobrá, musím vám říct o něčem, co mě tento týden upřímně nadchlo. Představte si: vědci objevili v bakteriích enzym, který rozkládá plast... a má svou tajnou identitu. Ale o tom vám řeknu za chvíli.

Nejdříve si promluvme o tom, proč je to důležité. Všichni víme, že znečištění plastem je noční můra. Ty obrovské výtvory odpadu plující v našich oceánách? Ano, jsou skutečné a neustále rostou. Konvenční plasty trvá rozklad stovky let a když se konečně „rozloží“, jen se rozpadnou na stále menší a menší kousky – mikroplasty a nanoplasty, které se nyní objevují doslova všude, od naší pitné vody až po naši krev. Není to ono, že?

O co jde s tím enzymem „Pac-Man“?

Tady to začíná být zajímavé. Výzkumníci na univerzitě v Konstanz v Německu studovali, jak mikroorganismy interagují s plastem, a narazili na něco neuvěřitelného. Objevili enzym, který dokáže trávit určité biologicky odbouratelné plasty – konkrétně typ nazývaný dlounořetězcové alifatické polyestery (LCAP).

Proč přezdívka Pac-Man? Enzym má totiž molekulární strukturu s překvapivě širokým otvorem, kde probíhají chemické reakce. Vědci, když se na něj podali, si řekli, že vypadá jako klasická postava videohry se zpřipravenou pusou k zakousnutí. To je ale zábavná vědecká fakta!

Zvrat, který má vědce znepokojovat

Teď přichází ten skutečně zajímavý – a upřímně řečeno trochu znepokojivý – moment. Tento enzym Pac-Man nežere jen plast. Dokáže rozložit i penicilin. Penicilin. Ten antibiotikum, které zachraňuje životy od 40. let.

To naznačuje, že mezi bakteriemi trávícími plast a antibiotickou rezistencí může existovat spojitost. Vidíte to takto: jak se bakterie učí v našem prostředí „žmýkat“ plasty, mohou si zároveň osvojovat nebo vyvíjet schopnosti odolávat antibiotikům. Je to připomínka, že příroda je propojená způsoby, kterým stále teprve začínáme rozumět, a každé řešení může přinést vlastní komplikace.

Dobrá zpráva (protože ji budeme potřebovat)

Navzdory těmto obavám existuje skutečný důvod k optimismu. Výzkumníci zakopali vzorky těchto speciálních bioplastů do lesní půdy – asi 10 centimetrů hluboko do horní humušové vrstvy, kde probíhá přirozený rozklad. Po roce? Plast byl úplně pryč. Pryč. Tedy zcela rozložen na oxid uhličitý hladovými mikroorganismy.

V laboratorních testech tyto biologicky odbouratelné materiály zcela zmizely během 250 až 330 dnů. Porovnejte to s konvenčními plasty, jako je HDPE, které tam prostě jen tak ležely.

Realita

Než všichni začneme oslavovat a myslet si, že naše problémy s plasty jsou vyřešeny, zde je důležité omezení, které vědci uvádějí: aby mikroorganismy skutečně pomohly uklidit náš plastový chaos, musíme primárně vyrábět více výrobků z biologicky odbouratelných materiálů.

Je to spíše situace typu „musíte se bakteriím vyrovnat napůl“. Nebude nás čekat náhlý vývoj mikrobů, které by dokázaly sníst naši stávající hromadu PET lahví a nákupních sáčků – ty materiály jsou totiž chemicky příliš vytrvalé. Ale pokud přejdeme na výrobu plastů, které může příroda skutečně strávit, můžeme mít v úsilí o úklid skutečného partnera.

Co si o tom myslím já

Můj názor je následující: objev tohoto typu mi připomíná, že příroda je neuvěřitelně přizpůsobivá. Bakterie jsou na Zemi miliardy let a jsou mistři v tom, jak se vyvinout a žrát cokoli, co mají kolem sebe. Vytvořili jsme svět plný syntetického plastu, který existuje jen asi 70 let, a už některé mikroby vymýšlejí, jak ho zakousnout.

Je to zároveň nadějné i trochu poníhající, že?

Enzym Pac-Man je náhledem na to, jak nám příroda může pomoci vyřešit naši závislost na plastu – ale není to bezplatná przepustka k tomu, abychom dál vyráběli ty samé staré plasty. Pokud chceme, aby bakterie byly našimi spojenci v boji proti znečištění, musíme jim dát materiály, se kterými mohou skutečně pracovat.

Možná budoucnost nespočívá jen v uklízení našeho chaosu, ale v navrhování věcí tak, aby je příroda mohla hned na začátku začlenit zpět do systému. Docela cool myšlenka, že?

Co si myslíte o tomto objevu? Myslíte si, že biologicky odbouratelné plasty mohou být součástí řešení? Rád bych slyšel vaše názory!

Zdroj: ScienceDaily