Jezero, které si nechává svá tajemství
Musím vám říct o něčem, kvůli čemu jsem se fakticky probděl celou noc.
Představte si tohle: Procházíte se Himálajemi, nějakých pět tisíc metrů nad mořem, kolem vás dechberoucí horské scenérie. A pak narazíte na křišťálově čisté jezero, které se třpytí jako drahokam. Je krásné. Skoro nebeské. Posvátné — místní hinduisté ho považují za svaté místo spojené s bohyní Nanda Devi.
A pak si všimnete těch kostí.
Lidských kostí. Všude. Trčí z bahna, plavou v mělké vodě, jsou rozházené podél břehu. Některé na nich ještě drží kousky mumifikované tkáně.
Jo. Tohle je jezero Roopkund, a je to přesně tak strašidelné, jak to zní.
Objev, který to všechno odstartoval
Po staletí kolovaly zvěsti o kostech na tomhle jezeře. Místní vyprávěli příběhy, turisté si vyměňovali teorie, ale nikdo vlastně nevěděl, co si myslet. Pak ale v roce 1942 procházel lesní strážce Hari Kišan Madhwal Národním parkem Nanda Devi a když překonal hřeben, narazil na jednu z nejbizarnějších archeologických záhad planety.
Kosti. Stovky jich. Prostě tam ležely na dně toho krásného, odlehlého jezera.
Místo se začalo říkat „Jezero koster" a najednou ty staré pověsti dávaly o dost větší smysl.
Legenda (Protože jak by taky ne)
Tady to začíná být zajímavé. Místní folklor má připravenou explainaci pro všechny ty kosti a upřímně? Je to docela dramatické.
Příběh praví, že kdysi dávno vedl král velkolepý průvod směrem k svatyni bohyně Nanda Devi. Ale místo aby tu pouti projevil náležitou úctu, jeho společnost byla hlučná, přepychová a v podstatě z toho udělala festival. Bohyně nebyla nadšená.
Její trest? Strašlivá krupobití — železné koule řítící se z nebe a zabíjející celou skupinu. Jejich těla zůstala ležet v zimě, zmrazená v čase na tom horském svahu.
Je to skvělý příběh. Drastický, moralistický a dokonale zapadá do narativu „znecti bohy a zaplať za to", který se objevuje v tolika kulturách.
Ale legendy jsou legendy. Vědci chtěli odpovědi.
Věda se vloží do hry
V roce 2019 se tým výzkumníků z Harvardu a Institutu Maxe Plancka rozhodl konečně provést důkladné šetření. Geneticky analyzovali DNA z 38 z přibližně 800 jedinců nalezených v jezeře. Použili také radiokarbonové datování, aby zjistili, kdy tito lidé ve skutečnosti zemřeli.
Tady začíná bejt věc zvláštní.
Kosti patří dvěma úplně odlišným genetickým populacím, které zemřely v úplně odlišných časových obdobích.
Starší skupina pochází zhruba z období let 675 až 769 našeho letopočtu. Tito lidé byli jihoasijského původu, což aspoň částečně dává smysl vzhledem k poloze jezera a místním legendám o poutnících.
Ale pak je tady ta druhá skupina — lidé, kteří zemřeli zhruba o tisíc let později. A jejich DNA? Vůbec nejsou jihoasijského původu.
Pocházejí z Kréty. Řeckého ostrova Kréta. Tisíce mil daleko.
Cože?
Krétská stopa (Co?)
Ujistěme se, že jste to sledovali. V tomto jediném jezeře, vysoko v Himálajích, jsou dvě skupiny mrtvých lidí:
Jihoasiaté zhruba z roku 700 n. l. — Tihle aspoň trochu odpovídají poutnické legendě.
Lidé z Kréty, kteří zemřeli zhruba kolem roku 1800 n. l. — Tihle nedávají vůbec žádnej smysl.
Jak se lidé z řeckého ostrova dostali umřít na odlehlé himálajské jezero? Jen tak mimochodem, v té době nebyli hinduističtí poutníci. Kréta byla součástí Osmanské říše, takže neexistuje žádný zjevný důvod, proč by se skupiny Kréťanů vydávaly na náboženskou pouť do Indie.
Ale je to ještě divnější.
Výzkumníci analyzovali izotopy uhlíku a dusíku v kostech, což může prozradit něco o něčí stravě. Tady překvapivá část: tihle Kréťané měli suchozemskou dietu. Jedli maso, mléko a obilí. Žádné ryby ani mořské plody.
To je divné pro ostrovní lid. Ale tady je moje teorie (a výzkumníci mají podobnou): Kréta není jen pláže a přístavy. Ostrov má opravdu drsný, hornatý vnitřek, kde lidé historicky žili jako pastevci, pásli ovce a kozy daleko od pobřeží. Takže to nebyli rybáři ani námořníci — byli to horalé z ostrova.
Stejně to nevysvětluje, proč by byli v Indii!
Co je vlastně zabilo?
Starší jihoasijská skupina vykazuje známky tupého poranění hlavy. Legenda zmiňovala železné koule padající z nebe a vědci se teď domnívají, že to nemusí být tak daleko od pravdy. Myslí si, že masivní, násilná bouře — kroupy dost velké na to, aby způsobily vážná zranění hlavy — pravděpodobně zabila tuto skupinu.
Představte si, že byste uvízli v takové bouři, v této nadmořské výšce, bez možnosti se schovat. Je to upřímně děsivé si to představit.
Ale co zabilo krétskou skupinu? To nevíme. Možná ta samá bouře? Možná něco úplně jiného?
Pravda je, že tahle záhada zdaleka není vyřešená.
Proč mě tenhle příběh fascinuje
Tady je to, co mě na jezeru Roopkund fascinuje: žijeme v době, kdy umíme sekvencovat starověkou DNA, analyzovat izotopy a datovat kosti s neuvěřitelnou přesností. Zmapovali jsme lidský genom. Můžeme vysledovat původ s pozoruhodnou přesností.
A přesto.
Nemáme ponětí, proč se lidé z Kréty ocitli mrtví na tomto jezeře v Himálajích. Neexistuje žádná zjevná historická stopa, která by to vysvětlovala. Žádná zdokumentovaná obchodní cesta, poutní trasa nebo vojenská výprava nespojuje tato dvě místa způsobem, který by dával smysl.
Je to připomínka, že historie je plná příběhů, které jsme ještě nenašli. Jsou tu mezery v našich znalostech, záhady, které se ještě neodhalily. Někde existuje vysvětlení pro toto. Cesta, která dávala smysl lidem, kteří ji podnikli, důvod, proč tyto kosti skončily právě tady.
My jsme ho jen ještě nenašli.
A upřímně? Trochu mi to vyhovuje. Ve světě, kde se někdy zdá, že všechno bylo prozkoumáno a vysvětleno, tady sedí skutečná záhada na dně krásného, zmrzlého jezera.
Někdy si Země nechává svá tajemství o něco déle.
Co si myslíte vy? Proč by se lidé z Kréty ocitli na posvátném hinduistickém místě v Himálajích? Napište své teorie do komentářů — rád si je přečtu!
Zdroj: Popular Mechanics