Tohle mě fakt dostalo. CIA a Hollywood v roce 1953
Musím se s vámi podělit o něco, co mi tento týden úplně vyrazilo dech.
Představte si to: Je rok 1953. Studená válka v plném proudu, Nejvyšší soud se chystá projednávat případ Brown v. Board of Education. A v Hollywoodu se točí film The Caddy – klasická golfová komedie s Deanem Martinem, který tam jen tak prozpěvuje. Všední záležitost, že?
Jenže teď se objevily dokumenty, které odhalují něco šíleného: CIA měla člověka přímo v Hollywoodu, který tlačil na to, aby se v pozadí toho filmu objevili černošští herci. Konkrétně chtěli, aby v záběrech davu bylo vidět pár "negrů" a pokud možno, aby se ukázali třeba v "novým hezkým autě."
Netuším, jak vám, ale moje první reakce byla: Počkat, CIA chtěla VÍC diverzity v filmech? To teda úplně nezapadá do toho příběhu, který běžně slyšíme o vládních agenturách té doby.
Co se vlastně dělo?
Tady to začíná být zajímavé. Historik jménem John Sbardellati z Univerzity v Houstonu prošel dešifrované složky FBI a CIA a našel tam věci, které otřásají tím, jak si obvykle představujeme vztah vlády a Hollywoodu během studené války.
Asi víte o honu na čarodějnice – jak vláda panikařila z komunistické infiltrace v zábavním průmyslu. A to je naprostá pravda. Ale Sbardellati si všiml něčeho, co historici většinou přehlíželi: způsobu, jakým tyto agentury mluvily o rase ve svých dokumentech.
Existují vlastně dvě konkurenční teorie, proč by vláda mohla mít zájem o občanská práva během studené války:
Teorie první: Studená válka dala vládě další zbraň k útoku na hnutí za občanská práva označováním aktivistů za komunisty.
Teorie druhá: Opak – studená válka ve skutečnosti tlačila americké elity k podpoře občanských práv, protože... no, náš obraz v zahraničí dostával pěkně na prdel. Jim Crow byl trapný a těžko se prodávala "americká svoboda" nově nezávislým státům, když američtí černoši nemohli sedět u stejného pultíku.
Obě teorie mají své opodstatnění. Ale Sbardellati při čtení zpravodajských zpráv objevil něco subtilnějšího: postoj vlády nebyl statický. Spíš se vyvíjel jako postava v příběhu.
Zvrat v ději
Zprvu FBI podezírala filmy s důstojnými černošskými postavami. Doopravdy věřili, že jde o komunistickou propagandu – subtropní podvracení, které mělo USA vykreslit špatně. Jeden informátor FBI si v roce 1947 stěžoval, že boxerský film Body and Soul šíří propagandu tím, že ukazuje černošského boxera v pozitivním světle.
Ale tady je ta věc – někdy začátkem padesátých let se ten způsob myšlení změnil. USA byly zamotané do obrovské globální soutěže o vliv, obzvlášť v takzvaném "třetím světě," a mít důkazy o americkém rasismu vysílané do celého světa se stávalo skutečným problémem.
Takže CIA, zajímavě, začala aktivně pobízet Hollywood k větší integraci, větší diverzitě. Ne že by se z nich náhle stali bojovníci za občanská práva, rozumíte? Ale protože si uvědomili, že segregované filmy dělaly z Ameriky pokrytce, když se snažily přesvědčit ostatní země, že jejich systém je lepší než komunismus.
Byla to správa image. Čistě a jednoduše.
Proč je to důležité
Teď možná přemýšlíte: "To je dost cynické, ne? Vůbec je nezajímali černošští Američané."
A upřímně? Nejspíš máte pravdu. Motivace byly sobecké. Ale tady je to, co mě na tomhle příběhu fascinuje – ukazuje, jak komplikovaná historie doopravdy je. Pokrok ne vždycky přichází z čistého altruismu. Někdy se ta správná věc děje z komplikovaných důvodů, a to je v pořádku. Pořád je to pokrok.
Příště, až budete sledovat starý film a všimnete si toho jediného černocha někde v pozadí (což byl skutečný vzorec v padesátých letech), možná se koukáte na nepřímý výsledek nějakých studenoválečných kalkulací zpravodajských důstojníků, které zajímal mezinárodní obraz víc než lidská důstojnost.
Je to divné. Je to nepříjemné. Ale taky je to fascinující pohled na to, jak mašinérie moci občas funguje.
Někdy je historie míň o hrdinech a záporácích a víc o lidech s pochybnými motivy, kteří dělají věci z komplikovaných důvodů – a výsledky přesto záleží.
Dává vám to přemýšlet, co?
Zdroj: Popular Mechanics