Skrytá továrna na planety za Jupiterem

Představ si sluneční soustavu před 4,6 miliardami let. Mladé Slunce obklopuje obrovský disk z plynu a prachu. Drobné částice se tu srážejí, lepí k sobě a pomalu rostou. Nakonec z nich vzniknou planety a asteroidy.

Jenže tenhle proces nebyl tak jednoduchý, jak to zní.

Záhada, kterou vědci dlouho neřešili

Vědci věděli, že planety vznikly z protoplanetárního disku. Jenže každý kousek toho disku měl jiné podmínky. Někde bylo horko, jinde zima. Někde bylo materiálu hodně, jinde málo. Jak z toho mohly vzniknout tak různorodé hornaté objekty?

Tým z německého Max Planckova institutu se rozhodl na tohle odpovědět. A jejich závěr je dost překvapivý: za drahou Jupiteru fungovala několik milionů let skutečná „továrna na planety“.

Jupiter a jeho past na prach

Když Jupiter rostl, vytvořil kolem sebe mezeru. Plyn a prach se semkly nebo se odsunuly. Ale hned za touto mezerou se tlak plynu zvýšil — jako voda za přehradou. Tady se prach a kamínky začaly hromadit.

Vědci už dřív mluvili o takových „prachových pastech“. Jenže nevěděli, jestli dokážou dlouhodobě vyrábět různé druhy materiálu. Proto přišly simulace.

Počítače, které vrátily čas

Vědci spustili velmi detailní počítačové modely. Sledovali, jak se chovají částice od nejmenších zrn až po velké shluky. Některé byly křehké a prašné, jiné pevné a vzniklé blíž ke Slunci.

Výsledek? Za dva miliony let vzniklo v této oblasti hned několik generací stavebních bloků planet — a každá generace byla jiná.

První půl milionu let spotřeboval křehký materiál rychle. Pak se ale znovu nahromadil. Jupiter zároveň lépe bránil větším kouskům v průchodu než drobným zrníčkům. Vznikla tak neustále se měnící směs materiálů.

A výsledek? Dva různé typy stavebních bloků — jeden křehký, druhý pevnější.

Důkaz z meteoritů

Vědci to neřekli jen tak. Měli reálná data: meteority.

Meteority jsou úlomky starých těles, které dopadly na Zemi. Některé z nich jsou skoro nezměněné od doby vzniku. Vědci je zkoumají v laboratořích už desítky let.

Zajímavé byly hlavně uhlíkaté chondrity. Ty vznikly za Jupiterem přibližně ve stejné době, na kterou simulace ukazovaly. A co je důležité — tyto meteority nejsou všechny stejné. Některé jsou jemné a křehké, jiné obsahují větší úlomky.

Simulace přesně odpovídaly tomu, co vědci viděli v laboratoři.

„Poprvé se nám podařilo přesně napodobit výsledky laboratorních analýz meteoritů pomocí počítačových simulací rané sluneční soustavy,“ říká Thorsten Kleine, ředitel institutu.

Proč na tom záleží

Tenhle objev ukazuje, že vznik planet nebyl náhodný. Měl jasná pravidla a předvídatelný průběh. Díky tomu můžeme lépe rozumět i tomu, jak vznikla Země.

A taky to pomáhá pochopit cizí planetární systémy. Když vidíme hvězdu s planetami v podivných drahách, můžeme si představit, jakou roli v tom mohl hrát největší plyn<|eos|>