Kluk, co vzal „Ukaž a pověz“ až do extrému
Představte si středoškoláka, který si říká: „Co kdybych si postavil jaderný reaktor v kůlně u mámy?“ Většina z nás by se zasmála a zapomněla. David Hahn se ale nesmál. On to udělal.
Jeho příběh je naprosté šílenství.
Od chemických knížek k pravým atomům
David nebyl klasický teenager s počítačovými hrami nebo fotbalem. Ve dvanácti letech se chytil knihy o chemii a propadl se do toho. Ještě na střední si vyrobil nitroglycerin. To není projekt na školní vůni – to je signál nebezpečí v laboratorním plášti.
Když sbíral odznak za atomovou energii ve skotech, nekreslil jen schémata. Plánoval opravdový reaktor. A neuvěřitelné? Nikdo ho nezastavil, protože nikdo nic netušil.
Akce „Profesor Hahn“
Tady to začalo být geniální – a totálně bláznivé. David nemohl koupit radioaktivní látky v obchodě. Tak lhál.
Psal dopisy jaderným firmám, úřadům a institucím. Předstíral, že je „profesor Hahn“ na seriózním výzkumu. Fungovalo to. Za pár let nasbíral torium, uran, americium i radium. Z americium a olova si sestrojil „neutronovou pistoli“. Torium očistil na úroveň 170krát silnější, než dovolují pravidla.
V garáži měl nelegální jaderné laboratoř.
Když geigerův počítač zvoní na poplach
Ve 17 letech stavěl tzv. chovný reaktor – ten, co vyrábí víc paliva, než spotřebuje. Ukázal trochu odpovědnosti: když geiger detekoval radiaci pět domů dál, věděl, že to překročilo hranice.
Řešení? Schoval radioaktivní věci do bedny v kufru a doufal, že ho nikdo neodhalí.
Klamání nevyšlo.
Náhodné odhalení
Žádná špionáž ani detektivka. Policie zastavila auto kvůli krádeži pneumatik v okolí. Prohledali kufr, našli bednu. David řekl: „To je radioaktivní.“ A rozjelo se to.
Přijel bombový tým státní policie. Zapojilo se ministerstvo zdravotnictví. Pak EPA v hazmat oblecích – jedenáct lidí jako z Marsu – a rozebrali celou kůlnu.
Úklid za 60 tisíc dolarů
- června 1995 se v michiganské předměstské čtvrti odehrála divná scéna. Pracovníci v oblecích rozebírali kůlnu tři dny. Faktor? 60 tisíc dolarů. Všechno putovalo do pouště u Velké solné jezera. Část ulice byla radioaktivní zónou.
Co se stalo s Davidem?
David nešel do vězení. Žádné soudy. Úřady to uklidily a zapomněly. Rok 1995, publicita by byla katastrofa.
Později studoval jaderné inženýrství, napsal knihu o svém dobrodružství. Zemřel v roce 2007, ale příběh žije jako ukázka teenage ambicí na hraně.
Skutečné ponaučení
Tohle není oslava jaderné vědy. Je to varování. David byl chytrý, znal se na techniku, ale byl to kluk bez dozoru s nebezpečnými hračkami. Experiment, co stál stát 60 tisíc na úklid, ukazuje: některé věci nepatří do zahrádky.
Přesto obdivuju tu drzost. Přesvědčil úřady, aby mu poslaly materiály na domácí reaktor – jako profesor. To chce odvahu.
Odznak za atomovou energii měl zasloužený.