Kdo věděl, že je mech tak fascinující?

Musím se vám přiznat. Kdybych měl psát tenhle článek dřív, řekl bych, že mech je ta zelená věc, co roste na kamenech a vypadá hezky na zahrádce. Není to zrovna nejvtipnější organismus na planetě, co říkáte?

No, a teď se posaďte, protože vědci našli v mechu něco, co mě donutilo přehodnotit celý pohled na tuhle skromnou rostlinku.

Průkopník, kterého nikdo neoceňuje

Mech rozhodně není jen dekorace. Tahle drobná rostlina se na souši vyskytuje přibližně 470 milionů let — dávno před dinosaury, dávno před kvetoucími rostlinami, dávno před čímkoli zeleným, co bychom dnes poznali.

V podstatě je to původní osadník. Když máte holou skálu, na které nic neroste, mech přijde, rozloží ji a vytvoří půdu pro méně skromné sousedy. Poměrně skromná práce pro tak starý organismus.

Ale tady je ten háček — vědci nikdy pořádně nevěřili, že by mech dělal něco * zajímavého *. Nemá přece oči ani nervovou soustavu. Jen tam tiše je, roste a je zelený.

Anebo jsme se pletli.

Co se stane, když zapojíte mech do elektriky?

Andrew Adamatzky z University of the West of England v Bristolu chtěl zjistit, jestud mech neskrývá nějaké elektrické tajemství. Tak udělal to, co každý zvědavý vědec — vzal obyčejný britský mech (konkrétně Brachythecium rutabulum — noblesní název pro obyčejnou drsnú vlásenku), zapíchl do něj osm párů elektrod zhruba centimetr od sebe, ztlumil světla, udržoval vlhkost a pak týden sledoval.

Asi pět milionů elektrických měření.

Zkusíte si představit takovou trpělivost? Já sotva vydržím čekat na kávu.

A co teda objevil?

Tady to začíná být vážně zajímavé. Mech rozhodně neseděl jako obyčejná rostlina. Vysílal elektrické signály. Ne náhodný šum, ale * strukturované * signály s výraznými vzory — rychlé špičky, střední špičky, pomalé špičky. Všechny se šířily mechem jako nějaká botanická konverzace.

Zamyslete se nad tím na chvíli. Elektrické signály. Pohybující se celým mechem. S časovými vzory, které naznačují, že v nich možná něco * znamená *.

Nejde samozřejmě o rychlost nervových buněk v lidském mozku. Ale není to ani jen taková náhoda. Signály se přesouvaly mezi elektrodami, což naznačuje, že cestovaly přímo mechem, ne že šlo o náhodné rušení.

To ale není všechno

A tady přichází to opravdu divné. Adamatzky dělal podobné pokusy s houbami. A hádejte co? Houby mají vlastní elektrický jazyk. Vědci u nich detekovali něco, co vypadá jako slovní vzory v elektrické aktivitě.

Znamená to, že si houby povídají? Možná ne tak, jak si představujeme rozhovor. Ale určitě se tam děje něco, čemu úplně nerozumíme.

A teď se k nim přidává i mech.

Sám vědec poznamenal, že „houby dokážou vnímat všechno, co vnímají lidé, a ještě víc". A naznačil, že by mohl existovat „jakýsi univerzální jazyk komunikace ve všech živých systémech."

Univerzální jazyk života? To je věta, od které se mi zamotává hlava.

Co z toho všeho vyplývá?

Nezběsníme. Mech nejspíš nikdy nezačne luštit křížovky ani psát básně. Ty elektrické signály nejsou myšlenky v našem smyslu slova.

Ale tady je to podstatné — naznačuje to, že hranice mezi „jednoduchým" a „složitým" životem je možná mnohem nejasnější, než jsme si mysleli. Dřív jsme věřili, že potřebujete mozek, nebo aspoň nervovou soustavu, pro jakoukoli sofistikovanou informaci. Rostliny jako mech nás nutí přehodnotit tenhle předpoklad.

Studie také otevírá zajímavé praktické možnosti. Představte si budovy pokryté živým mechem, který by dokázal vnímat své okolí — přírodní biohybridní senzor. To by bylo vážně skvělé.

Ten větší obrázek

Nevím jak vy, ale mě tohle nepřestává fascinovat. Strávili jsme staletí v přesvědčení, že inteligence a složité chování vyžadují velké mozky a komplexní nervové systémy. A možná — v některých ohledech — je to pravda.

Ale příroda nás pořád učí, že ty nejočekávanější organismy můžou dělat neuvěřitelně složité věci přímo pod našima očima. Nebo spíš pod našima nohama.

Mech tiše budoval půdu, vytvářel domovy a zjevně vedl malé elektrické rozhovory po stovky milionů let. A my jsme teprve teď zjistili, jak naslouchat.

Možná bychom si z toho měli vzít ponaučení — neodsuzovat tak rychle ty „jednoduché" organismy. Možná skrývají vrstvy složitosti, které nám budou trvat staletí, než je rozluštíme.

A zatímco čekám, až se to stane, budu na ten mech na své zahradní zdi koukat o něco jinak. Nikdy nevíte, jaké konverzace se tam dole vedou.