Co když vědomí není tak výjimečné, jak si myslíme?
Tohle mi už nějakou dobu vrtá hlavou a myslím, že vás to taky zaujme: Co když vědomí není nic speciálního? Ne že by na tom无所谓, ale v tom smyslu, že vesmír možná oplývá životem daleko víc, než si vůbec dokážeme představit.
Dva filozofové nedávno publikovali práci, která je zároveň fascinující i znepokojivá. Eric Schwitzgebel z UC Riverside a Jeremy Pober z Lisabonu přicházejí s tvrzením, že vědomí by mohlo být ve vesmíru mnohem rozšířenější, než jsme si kdy dokázali představit – jen asi ne tím způsobem, jak to běžně vyprávíme v těch příbězích o malých zelených mužících.
Kopernikovská revoluce, ale tentokrát pro vědomí
Pojďme se vrátit do roku 1514. Polský astronom Mikuláš Koperník se podíval na noční oblohu, udělal spoustu výpočtů a dospěl k závěru, který by byl v té době asi profesní sebevraždou: Země není nijak výjimečná. Nejsme středem ničeho. Obíháme kolem Slunce jako každá jiná skála tam venku.
Byla to pořádná šokující novinka. Církev rozhodně nebyla nadšená. Ale to podstatné je někde jinde: pokud je Země jen jednou planetou mezi miliardami a miliardami, proč bychom měli předpokládat, že je to jediné místo, kde se může vyvinout něco jako vědomí?
Koperník přepsal naši kosmickou adresu z "VIP apartmá" na "byt číslo 4 734 892 103 v budově s nekonečným počtem pater". Je to skoro až pokorné.
Tady to začíná být divné
Schwitzgebel s Poberem na Koperníkovo dílo navázali a položili otázku, která je opravdu šílená: Pokud může vědomí vzniknout v jednom typu hmoty (naše uhlíkové biologické uskupení), může vzniknout i v jiných?
Pojďme si to rozebrat. Co je to substrát? Zjednodušeně řečeno je to materiál, z kterého je něco složeno. Vaše mozek je substrát. Počítačový čip je substrát. Podivný mimozemský krystal taky může být substrát.
Filozofové říkají tomu, že něco může existovat v různých substrátech, "substrátová flexibilita". Teď vám to osvětlím pomocí analogie, kterou používají:
Hrnek na kávu může být keramický, skleněný, kovový, plastový, nebo klidně vydlabaná tykev, když máte ekologické období. Proč? Protože cílová vlastnost hrnku je jen "drží kapalinu". To je flexibilní. Spousta materiálů to zvládne.
Ale pokud byste chtěli hrnek, který udrží vařící vodu bez roztavení, najednou máte daleko míň možností. Buďte dostatečně konkrétní a možnosti se dramaticky zužují.
Co to znamená pro vědomí?
Tady přichází ta zásadní otázka: Co to vlastně je vědomí? Řešení problémů? Sebevědomí? Schopnost snít? Filozofové netvrdí, že mají konečnou odpověď – upřímně řečeno, nikdo jiný ji taky nemá. Ale používají rámec, který aplikuje kopernikovské myšlení na vědomí, a odhadují, že pozorovatelný vesmír pravděpodobně obsahuje "nejméně tisíc různých behaviorálně vyspělých druhů" složených z nečekaných substrátů.
To je spousta potenciálních vědomých bytostí, které bychom nikdy nepoznali jako vědomé.
Možná existuje plynný obr, kde bytosti tvoří vířící atmosférické vzorce. Možná někde existují křemíkové formy života zpracovávající existenci způsoby, které si vůbec nedokážeme představit. A možná – a tady mi mozek dělá přímo akrobatické kousky – se vědomí rodí právě teď v substrátech, se kterými se setkáváme každý den, ale nikdy bychom je nepovažovali za možný domov myslí.
Nepříjemná pravda
Teď s vámi chci být upřímný. Autoři sami přiznávají, že jde o spekulace. Máme přesně jeden příklad vědomí: život na Zemi. Všechno ostatní je inference a představivost.
A tady je to, co mě nenechává spát: Ani mezi pozemskými vědci se nemůžeme shodnout na tom, co vědomí vlastně je. Jak tedy poznáme něco úplně cizího?
Je tu taky smutná možnost, že pozemský život je skutečně jedinečný – že ta kosmická loterie, která vytvořila mysl tady, byla fluk, který se stal jednou z bilionů možností a stal se přesně jednou jedinkrát.
Ale tady je ta věc, která mě vzrušuje: I pouhá úvaha o této možnosti mění způsob, jakým se na vesmír diváme. Pokud vědomí není vázáno výhradně na uhlíkovou nervovou tkáň, nehledáme "mimozemšťany, kteří myslí jako my". Hledáme mysli, které si doslova nedokážeme představit.
Co to znamená pro nás?
Upřímně? Myslím, že tato teorie je krásným připomenutím toho, jak malí jsme v celém tom velkém schématu věcí – a že ta malost nás nesnižuje. Naopak nás rozšiřuje.
Pokud vědomí skutečně má substrátovou flexibilitu, vesmír není jen plný skal, plynu a záření. Je plný perspektiv. Zkušeností. Možná radostí a smutků, o kterých se nám ani nezdálo.
Nebo se možná úplně mýlíme a jsme tu sami. Ale není úžasné, že chytří lidé vůbec takové otázky kladou?
Já teď budu na své pokojové rostliny koukat jinak. Pro jistotu.
Zdroj: Popular Mechanics – https://www.popularmechanics.com/science/a71626590/consciousness-may-exist-in-radically-different-forms