Atomová bomba, která zmizela v oceánu

Tohle je příběh, který mi nedá spát.

Představte si prosinec roku 1965. Loď USS Ticonderoga se vrací do Japonska poté, co nad Severním Vietnamem shodila bomby. Na papíře mělo jít o rutinní den. Jenže slovo "rutina" se stává nebezpečným, když jsou ve hře jaderné zbraně.

Posádka prováděla standardní cvičení. Nakládali termonukleární bombu B43 na útočný letoun Douglas A-4E Skyhawk. Tahle věc rozhodně nebyla žádná hračka — šlo o zbraň s ničivou silou až 1 megatuny. Pro představu: přibližně sedmdesátkrát silnější než bomba svržená na Hirošimu. Zařízení schopné srovnat celé město se zemí během mrknutí oka.

Ten den na palubě

Nadpalubní důstojník Delbert Mitchell na to nikdy nezapomněl. Jeho tým měl postupy na všechno — šest lidí, každý sledoval svůj konkrétní úkol. Mitchell měl na starosti pojistku. Když sundali šedou plachtu a spatřili nápis "Y1", údajně mu pokleslo srdce. Všichni věděli, s čím mají tu čest.

Pomocí hydraulického vozíku zvedli skoro tunovou bombu pod tryskáč, zajistili ji a nechali letadlo vjet na výtah číslo 2.

A tady se to zvrtlo.

Výtah, který visel nad mořem

Většina lidí neví, že Ticonderoga měla výtah na okraji paluby. Narozdíl od běžných letadlových lodí tenhle výtah nejel ve středu lodi, ale trčel bočně přes zábradlí přímo nad oceánem. Jedna strana byla úplně otevřená do moře. Jistě, existovala tam bezpečnostní síť — ale ta rozhodně nebyla dimenzovaná na to, aby udržela skoro tunový stroj.

Loď se otočila na pravobok. Paluba se naklonila a s ní i výtah. Najednou měl Skyhawk s jadernou náloží mírný sklon přímo k nechráněné hraně.

Posádka zběsile hvízdala, snažila se upoutat pozornost pilota poručíka Douglase Webstera. Ten ale z nějakého důvodu — možná hledal něco v kokpitu — nevěnoval signálům pozornost.

A pak... bylo po všem.

Zmizel v hlubinách

Letadlo sjelo přes okraj a zmizelo v Pacifiku. Váha bomby stáhla všechno rychle dolů. Nikdo nestihl reagovat. Stroj, pilot, nejnebezpečnější zbraň, jakou si lze představit — všechno se potopilo jako kámen. Zhruba 110 kilometrů od japonského ostrova Kikai.

To bylo před 61 lety.

A tady přichází ta opravdu znepokojivá část: nikdy ji nenašli.

Tato megatunová jaderná bomba pořád leží někde na dně Tichého oceánu. Pokud vím, nikdo zatím nemá v plánu ji hledat.

Kolik takových příběhů existuje?

Nevím jak vy, ale když čtu podobné věci, nemůžu se zbavit myšlenky na všechny ty near-miss situace, lidské chyby a naprosté zázraky, které stojí za tím, že nežijeme v mnohem děsivějším světě.

Někdo naložil městozničnou zbraň na stíhací letoun, díval se, jak sjede přes okraj lodi do moře — a život pokračoval dál. Loď pokračovala v misi.

Možná tam ta bomba zůstane navždy. Tichá připomínka toho, jak křehké naše systémy jsou.

Nebo ji jednoho dne někdo vyloví.

Do té doby prostě... čeká.