Když se všechno rozpadne ve 35 000 stopách

Představte si, že letíte normálně a najednou uslyšíte obrovskou ránu. Přesně to zažili 19. července 1989 pasažéři letu United 232 nad Iowou. Motor v ocasu stroje explodoval a všechno se změnilo během pár vteřin.

Kapitán Al Haynes seděl v kabině a chvíli jen zpracovával, co se stalo. Letadlo se začalo třást a stáčet doprava. Přístroje ukazovaly nesmysly. V takové chvíli by většina lidí propadla panice. Ale tady šlo o něco jiného.

Co opravdu selhalo

Výbuch sám o sobě nebyl tím nejhorším. Úlomky proletěly skrz trup a poškodily hydrauliku – systém, který ovládá křídla, směrovku i podvozek. Bez tlaku v trubkách se volant i pedály staly úplně k ničemu. Piloti mohli tlačit a tahat, co chtěli, ale letadlo nereagovalo.

Stroj měl pořád elektrickou energii a motory běžely. Jen neměl žádné ovládání.

Řízení pomocí plynů

Haynes přišel na nápad, který zní skoro jako vtip. Rozhodl se ovládat letadlo jen pomocí tahů motorů. Když přidal víc na levém motoru, stroj se stáčel doprava. Když naopak přidal na pravém, křídlo se zvedalo. Byla to hrozně nepřesná metoda – skoro jako řídit auto, když máte jen plynové pedály.

Podařilo se mu stabilizovat letadlo, který se už skoro převracel. Ale stále se potýkal s dalšími problémy. Motory reagovaly pomalu a letadlo se pořád pohupovalo nahoru dolů. Každá změna vyžadovala soustředění a hodně trpělivosti.

Práce v týmu

Přišel k nim nápomocný Dennis Fitch – pilot, který zufalý a jako cestující na palubě. Společně s Haynesem a druhým pilotem Williamem Recordsem začali ovladat throttles. Jeden přidával, druhý ubíral. Tři lidé se snažili řídit stroj, který neb<|eos|>