Ten chlápek vystavoval předčasně narozená miminka na poutí – a zachránil tisíce životů

Někdy vás na pouti zastaví věci, které vám nedávají smysl. Kouzelná představení, podivné jídlo, hry, co vypadají jednoduše, ale nejsou.

Teď si ale představte, že byste prošli kolem budky, kde v malinkých skleněných boxech leží miniaturní lidská miminka – jako ze sci-fi filmu – a vy si můžete za pár korun připlatit za přístup. Zvláštní, co?

Držte se, protože tahle bizarní věc se skutečně stala. A díky ní přežilo tisíce dětí.

Doba, kdy se předčasně narozené děti téměř neměly šanci zachránit

Představte si to. Je konec devatenáctého století a vy jste právě porodila. Problém je, že miminko přišlo na svět o tři měsíce dřív. Dneska žádný velký problém – máme JIP pro novorozence, specialisty a přístroje, které udrží při životě i potato-sized člověčka.

Ale tenkrát? Vaše možnosti se limitovaly na "modlit se" a "doufat".

Předčasně narozená miminka nedokázala regulovat tělesnou teplotu. Bez tepla z dělohy umírala během pár dní. Doktoři většinou jen přihlíželi.

Všechno změnil francouzský porodník Stéphane Tarnier. Jednou zahlédl zahřívací boxy, které farmáři používali pro kuřata, a něco ho trklo. Co kdyby se daly využít pro předčasně narozené děti?

Měl pravdu. Fungovalo to skvěle.

Problém byl, že ostatní lékaři si mysleli, že je blázen. Léčbu považovali za podvod. Navzdory úspěchu tak inkubátory zůstávaly v podstatě nevyužité. Čekaly na někoho odvážného.

Martin Couney: Muž, který řekl "hele, já vám ukážu"

Martin Couney byl zřejmě ten typ člověka, který se podívá na skvělý nápad válící se ladem a řekne si: "Víte co? Tady chybí pořádná show."

Neměl lékařský titul – fakt, který by dnes absolutně neprošel – ale pracoval pod Pierre Budinem, kolegou Tarniera, a hluboce věřil v sílu těchto přístrojů.

Místo aby přesvědčoval nedůvěřivé nemocnice, Couney udělal něco nečekaného. V roce 1896 přivezl svou show na Světovou výstavu v Berlíně. A rozhodl se ji pojmout jako expozici miminek.

Přesně tak. Lidé platili za to, aby viděli předčasně narozené děti v inkubátorech. Jako by byli na nějakém bizarním představení.

Tady je ta věc, co mě dostává: děti si vypůjčil z nemocnice. Dokážete si představit, jaký to musel být rozhovor? "Dobrý den, chtěl bych si vzít vaše křehké novorozence a vystavit je na poutí." Buď byl Couney neuvěřitelně přesvědčivý, nebo ty děti byly v tak špatném stavu, že neměly co ztratit.

Coney Island a jeho nejpodivnější atrakce

Do roku 1903 Couney přesídlil do Ameriky, konkrétně do Luna Parku na Coney Islandu v New Yorku. A tady to začíná být opravdu zajímavé.

Nápisy hlásaly "Živá miminka v inkubátorech." Lidé platili, nakukovali přes sklo a viděli tato droboučká stvoření – prostě existovala. Roste. Sílila.

Zákulisí hlídaly sestry celý den i noc. Péče byla skutečně prvotřídní. Couney neprovozoval podvod. Opravdu chtěl, aby ty děti přežily.

Tady přichází ta krásná ironie: protože návštěvníci platili za vstup, Couney mohl poskytovat péči zcela zdarma matkám, které za ním přišly. Žádná nemocnice tyto předčasně narozené děti nechtěla. Ale u jeho podivné atrakce? Měly největší šanci na přežití.

Matky doslova utíkaly na Coney Island, když se jim miminko narodilo příliš brzy. "Rychle, dovezte mě do zábavního parku – tamní doktor možná zachrání mé dítě."

Když přišla katastrofa, improvizoval

V roce 1911 vypukl ničivý požár v Dreamlandu, dalším zábavním parku, kam Couney rozšířil svou činnost. Celá budova shořela.

Co Couney udělal?

Vběhl do hořící budovy a zachránil všechny tyto děti. Každou jednu. Některé musely dočasně sdílet inkubátory, ale všechny přežily.

Nevím jak vy, ale to je ten typ příběhu, který mě dokáže rozbrečet. Tento muž, který mohl klidně odejít, riskoval všechno pro hromadu malých cizích dětí.

Věda ho konečně dohonila

V roce 1933 na Světové výstavě v Chicagu se inkubátory konečně dočkaly zaslouženého respektu. Couneyho expozice byla senzací. Ten první rok zachránil 58 miminek.

A co víc: na "návratové" akci o rok později přišlo 41 z těchto dětí zpátky se svými matkami. Čtyřicet jedna! Zlatý hřeb každého lékařského kongresu.

Za svou čtyřicetiletou kariéru se Couney staral zhruba o 8000 dětí. Přežilo jich kolem 6500. To je osmdesát pět procent – pozoruhodné i podle dnešních standardů, a to u těch nejzranitelnějších novorozenců, kteří neměli žádnou jinou možnost.

V roce 1939 řekl reportérovi z New Yorkeru: "Celý život jsem dělal propagandu pro správnou péči o předčasně narozené děti, které jindy nechávali zemřít."

A lidé na něj nezapomněli. V průběhu let dostával dopisy od dospělých, kteří vyrostli zdraví – protože rodiče jim vyprávěli, že je kdysi zachránil právě v jeho inkubátorech.

Co nám tenhle podivný příběh říká

Moje interpretace: Martin Couney byl naprostý buřič. Pracoval mimo lékařský establishment, vystavoval děti jako atrakci a operoval v morálním šedém pásu, který by dnes vyvolal vážné etické otázky.

A přesto zachránil tisíce životů.

Jeho příběh mi připomíná, že někdy ti nejzapálenější bojovníci za pokrok nejsou ti u moci nebo s prestižními tituly. Někdy jsou to podivíni, kteří se podívají na rozbitý systém a rozhodnou se postavit něco úplně nového.

Dnes má každá nemocnice svou JIPNOV. Inkubátory jsou standardní vybavení plné technologie, která umí sledovat srdeční tep i hladinu kyslíku. Ušli jsme strašně daleko.

Ale doufám, že nezapomeneme na chlápka, který vozil křehká novorozená miminka kolem ruských kol a cukrové vaty – a nějak to všechno dokázal zprovoznit.

Někdy zachránit životy vyžaduje víc než vědu. Vyžaduje to trochu drzosti.

Zdroj: Popular Mechanics – A Doctor Put Dying Babies on Display in a Sideshow—and Saved Thousands of Lives