Když se trus stává nejlepším výzkumným nástrojem
Představte si, že pracujete jako ochranář a snažíte se zachránit jednoho z nejvzácnějších savců planety. Zbývá jich méně než 150 kusů. Co s tím? Zaměřte se na jejich záchodky.
Vědci z Edith Cowan University přišli s chytrým řešením. Z trusu gilbertova potoroua dokázali získat DNA a zjistit, co přesně tato malá zvířata žerou. A výsledek je opravdu užitečný.
Gilbertův potoroo: návrat z mrtvých
Tento malý vačnatec žije jen v západní Austrálii. Ještě nedávno ho vědci považovali za vyhynulého. Pak ho v roce 1994 objevili znovu v přírodě.
Dnes žije celkem asi 150 jedinců. Většina z nich se soustředí na jednom místě. Požár v roce 2015 spálil 90 procent jejich původního území. Jedna jediná pohroma a zvíře by mohlo zmizet navždy.
Houby jako hlavní jídlo
Potoroo je extrémně vybíravý v jídle. V zajetí ho nedokázali úspěšně odchovat, protože se nespokojí s běžným krmením. Jeho hlavní potravou jsou houby, které vyhrabává ze země.
Jenže houby se špatně zkoumají. Většina druhů není vědecky popsána a není jasné, které přesně potoroo potřebuje.
DNA z trusu
Vědci proto zkusili novou metodu. Z čerstvého trusu izolovali DNA a pomocí genetické analýzy zjistili, jaké houby zvíře zkonzumovalo. Bez rušení zvířat, bez odchytu, jen z toho, co zanechalo za sebou.
Stejným způsobem prozkoumali i trus dalších tří vačnatců žijících ve stejných oblastech – kvoky, kvendy a krys bush. Chtěli zjistit, kde houby rostou v dostatečném množství pro více druhů.
Kde přemístit zvířata
Cílem je najít další vhodná místa pro přesun potoroů. Tím vytvoří více oddělených populací, které budou odolnější vůči požárům, nemocím nebo jiným katastrofám.
Teh<|eos|>