Ty malinkaté bytosti, které možná jednou osídlí vesmír

Musím vám povědět o želvuškách. Fakt. Protože čím víc se o nich dozvídám, tím víc mám pocit, že žijeme v nejúžasnější době, jakou kdy lidstvo zažilo.

Znáte to – narazíte na něco tak skvělého, že chcete oběhat celou rodinu a křičet: „Tohle jste slyšeli?!" Přesně v takovém rozpoložení teď jsem.

Želvušky. Možná už jste o nich slyšeli. Jsou to roztomilé, gumoví medvídci mezi mikroorganismy. Takoví malincí superhrdinové živočišné říše. Říká se jim „vodní medvědi" nebo „mechí selátka" – a obě přezdívky jsou vážně trefné.

Ale to nejlepší teprve přijde.

Tito prckové by přežili ve vesmíru

Vesmírné výpravy mě vždycky fascinovaly, ale želvušky to posouvají úplně jinam. Vědci je doslova poslali do vesmírného vakua – s nedostatkem kyslíku, mrazivými teplotami a intenzivním zářením – a ony přežily. Ne jen tak tak. Když se vrátily na Zemi, zase se rozjely jako když nic.

Jak je to možné? Mají dva senzační biologické triky v rukávu.

Zaprvé produkují bílkovinu Dsup (zkratka pro „damage suppressor", tedy něco jako „potlačovač poškození"), která prakticky chrání jejich DNA před zářením. Představte si to jako osobní protiradiační brnění.

Zadruhé umí vstoupit do takzvané kryptobiózy – v podstatě hlubokého spánku, kdy vyženou veškerou vodu z těla, stočí se do kuličky a čekají. V tomto stavu přežijí desítky let bez jídla a vody. Jen tak. Trpělivě vyčkávají.

Mohli bychom s nimi začít život jinde?

Tady mi hlava začíná dělat přemnoho přemetů.

Vědci si kladou tuhle šílenou hypotetickou otázku: Mohli bychom organismy jako želvušky využít k tomu, abychom v podstatě „oseli" život jinde? Třeba na Marsu? Na Europe (měsíci Jupiteru)? Nebo úplně někde jinde?

Krátká odpověď odborníků zní: možné to je, ale nesmírně složité.

Problém je, že přežít a prosperovat jsou dvě dost rozdílné věci. Vezměte si třeba Měsíc. NASA tam staví základnu (není tohle skvělé?!), ale povrch Měsíce je pro jakýkoliv život doslova smrtící. Žádná atmosféra znamená žádnou ochranu před zářením ani před drastickými teplotními výkyvy. A prakticky tam není voda. Želvušky by tam možná technicky v dormantním stavu přežily, ale rozmnožovat se ani nic zajímavého dělat nebudou.

A víte co? Některé želvušky tam možná už jsou. V roce 2019 havarovala izraelská vesmírná loď a vezla s sebou tyhle malé tvorečky. Takže jsme možná nechtěně proměnili Měsíc v hotel pro želvušky. Příroda je prostě divoká, ne?

Mars: Trochu nadějnější varianta

Na Marsu to vypadá o něco lépe, i když „o něco" tady odvádí pořádný kus práce.

Povrch Marsu je drsný – mrazivé teploty, prachové bouře, které by vám vůbec nepřišly jako legrace, a úrovně záření, které by nás lidi rychle usmažily. Zrovna ne pohostinné místo.

Ale pod povrchem? Tam to začíná být zajímavé.

Pod povrchem Marsu se zdá, že je voda uvězněná v podobě podzemních rezervoárů. A jít pod zem by ochránilo jakýkoliv potenciální život před zlým zářením. Jeden astrobioolog to shrnul takhle: i když by to nebylo ideální, protože by tam nebyl velký přísun energie, z pozemských extrémofilů jsme se naučili, že život dokáže přežít tam, kde bychom to dřív považovali za naprostou nemožnost.

To je vážně jedna z mých nejoblíbenějších věcí na vědě – ta pokora. Neustále zjišťujeme, že život nachází cestu v okolnostech, které jsme si nedokázali představit.

Co z toho všeho vyplývá?

Upřímně? Nejzávažnější důsledek tady podle mě není o tom, jestli můžeme nebo bychom měli osévat život jinde. Je to o tom, jak strašně moc toho ještě máme co se učit.

Pokaždé, když studujeme tyto extremofily – organismy, kterým se daří tam, kde nic jiný nepřežije – uvědomíme si, jak málo rozumíme hranicím samotného života. A to je pro mě nesmírně povzbudivé.

Ať už lidé někdy založí trvalé kolonie na jiných planetách nebo ne, fakt, že vůbec klademe tyhle otázky o želvuškách a kosmickém osévání, ukazuje něco krásného na lidské zvědavosti. Už se jen nedíváme na vesmír. ptáme se, jestli bychom ho mohli začít spoluvytvářet.

A není tohle něco, kvůli čemu bychom měli být nadšení?

Co si o tom myslíte vy? Napište komentář – rád bych slyšel váš názor na to, jestli je osévání života jinde něco, o co bychom se měli snažit, nebo jestli by to mělo zůstat přírodě.