Mlha, která nebyla přírodní

Takže je tu příběh. Představ si San Francisco v září 1950. Kabinové tramvaje drncají ulicemi, mlha se valí ze zálivu, půl milionu lidí řeší svoje každodenní starosti. Co ty lidi netušili? Jejich vlastní vláda se chystala proměnit celé město v obří laboratoř.

Od 20. do 27. září se přes San Francisco neslo něco, co vypadalo jako mlha. Nebyla to mlha. Nebyl to smog. Byla to záměrně vypuštěná oblaka bakterií. Vojáci tomu říkali Operace Sea-Spray.

Jo, vím, zní to jako nějaká konspirační teorie. Ale stalo se to. A dokumenty jsou dnes volně dostupné.

Proč by to vláda dělala?

Ne, nešlo o ďábelský plán jak poškodit vlastní občany. To je potřeba říct hned na začátku, než začneme hledat vidle.

Když Německo během první světové války nasadilo chlorový plyn u Ypres, svět se probudil k hrůze z chemických a biologických zbraní. Pak přišel Pearl Harbor v roce 1941 a Amerika najednou zjistila, že není nedobytná. Tak vznikl americký program biologických zbraní.

Cíl? Zjistit, jak moc jsou americká města zranitelná v případě biologického útoku. V teorii to dává smysl. V praxi? Tam to začíná být dost nejasné.

Bakterie, které vybrali

Armáda sáhla po dvou konkrétních druzích: Serratia marcescens a Bacillus globigii. A tady to začíná být zajímavé.

Oba druhy se tehdy považovaly za zcela neškodné. A většinou se za ně považují dodnes. Bacillus globigii je takový bratranec anthraxu – není nebezpečný, ale snadno se sleduje. Serratia marcescens se běžně vyskytuje v půdě a ve vodě. Prostě tam je, občas způsobí menší potíže u lidí, kteří už mají oslabený organismus.

Matthew Meselson z Harvardu to vystihl přesně: „Potřebovali něco, o čem se vědělo, že je neškodné... protože rozhodně nechtěli zabít všechny v San Franciscu. A zároveň něco, co se dá snadno detekovat."

Jednoduše řečeno – chtěli biologickou stopu. Něco, co se bude dobře sledovat, aniž by to někomu ublížilo.

Jak už to ale bývá, plány a realita se někdy míjejí.

Když to nešlo podle plánu

Tady příběh dostává tragický rozměr.

Bakterie vypustili z námořní lodi v zátoce a sledovali, jak se „oblak" šíří městem. Měřili vítr, vliv budov, všechno podle vědeckých pravidel. Test dopadl úspěšně – data získali.

Ale vojáci nepočítali s jednou věcí: Serratia marcescens se běžně nevdechuje v masivních dávkách.

Jeden z bakteriálních mraků se přesunul nad stanfordskou univerzitní nemocnici na Clay Street. V následujících dnech se u jedenácti pacientů objevily záhadné infekce. Doktoři si klepali na čelo. O rok později vydali vědeckou studii, kde se snažili přijít na to, co se stalo.

Jedním z postižených byl 75letý muž, který se zotavoval po operaci prostaty. Bakterie se dostaly k jeho srdci. A zemřel.

Jeden člověk přišel o život během experimentu, který měl být naprosto bezpečný.

Padesát let ticha

A tady přichází to, co mě na tomhle příběhu fascinuje nejvíc. Roky nikdo netušil, že ty infekce mají souvislost s vládním testem. Edvard Nevin zemřel, aniž by kdokoli věděl proč – nebo alespoň nikdo nepřiznal pravdu.

Teprve v sedmdesátých letech, kdy Nixon v roce 1969 ukončil program biologických zbraní a začaly se odtajňovat dokumenty, se začalo mlžením prohrnovat. Ukázalo se, že americká armáda provedla 239 venkovních testů biologických zbraní na různých místech. Nejen v San Franciscu. Newyorské metro. Dálnice v Pensylvánii. Letiště ve Washingtonu.

Všechny s „neškodnými" bakteriemi. Všechny bez vědomí veřejnosti.

Vnuk hledá odpovědi

Tohle je část příběhu, která mě zasáhla nejvíc.

Edvard Nevin III je vnukem muže, který zemřel. Když si přečetl odtajněné zprávy a pochopil, co se stalo – že jeho dědeček byl v podstatě obětí tajného vládního experimentu – podal žalobu.

Věděl, že ji nevyhraje. Stíhat americkou vládu za něco, co se stalo před desítkami let? Národní bezpečnost? Šance jsou mizivé. Přesto to udělal.

A proč? Protože jak sám řekl: „Ale ten příběh jsme prostě museli vyprávět. Vystavit občana takovému riziku bez jeho vědomí – to je prostě hrozné."

Někdy není cílem vyhrát. Někdy jde o to, aby svět nezapomněl.

Co si z toho vzít?

Ne, nechci tvrdit, že vláda je zlá nebo že šlo o záměrnou masakrování. Vědci upřímně věřili, že chrání Ameriku před vnějšími hrozbami. Studená válka, jaderná hrozba, obavy ze sovětských biologických zbraní – ten kontext chápu.

Ale tady je ten háček: všechno se dělo v tajnosti. Bez souhlasu. Bez informování lidí, že se stanou pokusnými objekty.

Proto dnes máme etické komise. Proto existuje informovaný souhlas. Protože „věřili jsme, že je to neškodné" není omluva, když někdo zemře.

San Francisco má svou slavnou mlhu – tu opravdovou, přírodní, co se valí od Pacifiku a zahalí kopce jako deka. Ale onoho týdne v září 1950 město zakryla jiná mlha. Jedna s vládní pečetí a razítkem „tajné".

A dlouho nikdo netušil, že tam vůbec je.

Co si o tom myslíš? Šlo o nutnou ochranu v nebezpečné době, nebo o znepokojivé porušení důvěry veřejnosti? Napiš mi do komentářů.