Dobře, musím vám říct o něčem, co mě naprosto ohromilo a upřímně mě z toho nadšený.
Víte, jak jsme se na Alzheimerovu chorobu dívali jako v podstatě na problém mozku, že? Že se uvnitř mozku něco pokazí – tau proteiny se zamotají, amyloidové plaky se hromadí – a to způsobuje poškození.
No, držte se, protože výzkumníci na Washingtonské univerzitě právě objevili něco, co toto myšlení převrací naruby.
Ukázalo se, že některé imunitní buňky, které v Alzheimerově chorobě útočí na mozek, ve skutečnosti nepocházejí z mozku. Přicházejí zvenčí – konkrétně z vašich lymfatických uzlin.
Počkat, co mají lymfatické uzliny co dělat v této souvislosti?
Dovolte mi to na chvíli vysvětlit. Pokud jste kdy měli bolavé hrdlo a cítili oteklé žlázy na krku, to byly lymfatické uzliny – v podstatě výcvikové tábory pro váš imunitní systém. Pomáhají imunitním buňkám naučit se rozpoznávat a útočit na hrozby.
A teď přichází ta divoká část. Tým z Washingtonské univerzity zjistil, že určité imunitní buňky zvané T-lymfocyty se ve velkém množství objevují v mozku lidí s Alzheimerovou chorobou. Tyto T-lymfocyty přispívaly k neurodegeneraci – v podstatě věci zhoršovaly. Ale nikdo nevěděl, odkud přicházejí ani co je tam volá.
Výzkumníci je vystopovali zpět k lymfatickým uzlinám. Konkrétně zjistili, že imunitní buňky zvané dendritické buňky v lymfatických uzlinách v podstatě „primují“ tyto T-lymfocyty – učí je útočit a posílají je směrem k mozku.
Co se stane, když je zablokujete?
To je ta opravdu skvělá část. Vědci provedli experiment, při kterém odstranili tyto dendritické buňky u myší, které byly naprogramovány tak, aby u nich vznikalo poškození podobné Alzheimerově chorobě.
Výsledky byly ohromující.
T-lymfocyty v mozku dramaticicky poklesly. Poškození mozku prakticky zmizelo. A to nejlepší – tau zamotání stále zůstávala. Plaky nikam nezmizely. Ale protože T-lymfocyty neútočily, mysi si zachovaly své kognitivní schopnosti.
To je obrovské, lidi. Znamená to, že bychom mohli být schopni zpomalit nebo dokonce zabránit kognitivnímu úpadku u pacientů s Alzheimerovou chorobou, i když nedokážeme úplně odstranit problematické proteiny. Mluvíme o ochraně mozku cílením na něco, co se děje mimo něj.
Proč je to tak důležité?
Tohle je to, co tak vzrušuje vědce. Jednou z největších výzev při vývoji léčby Alzheimerovy choroby je dostat léky do mozku. Existuje ochranná bariéra zvaná hematoencefalická bariéra, která většinu látek drží ven – včetně užitečných léků.
Ale pokud problém začíná mimo mozek... možná nebudeme potřebovat dostat léky do mozku! Místo toho můžeme cílit na lymfatické uzliny. A hádejte co? Už máme spoustu léků, které ovlivňují T-lymfocyty – některé jsou dokonce už schválené pro jiné choroby.
Je to jako najít tajné zadní dveře do pevnosti. Přední dveře (hematoencefalická bariéra) jsou silně střežené a těžko prostupné. Ale tento objev naznačuje, že bychom mohli jít úplně jinou cestou.
Záhada stále nevyřešena
Nyní bych měl být jasný – stále