Mýtus o bezpečném Středomoří

Když se řekne tsunami, většina lidí si hned představí Japonsko nebo Indonésii. Středomoří jim přijde jako klidná vodní hladina, kde si lidé užívají dovolenou bez obav. Jenže tahle představa je dost vzdálená od reality.

Podle UNESCO hrozí ve Středomoří v příštích třiceti letech stoprocentně tsunami s vlnami vyššími než jeden metr. Není to jen možnost. Je to jistota.

Historie, která se opakuje

Středomoří má za sebou víc zaznamenaných tsunami než většina ostatních moří. Některé události nejsou staré stovky let, ale jen desítky.

V roce 1979 se u Nice sesunul podmořský svah během stavebních prací. Vlny zasáhly přístav, osm lidí nepřežilo. O necelých sto let dříve způsobil zemětřesení u italského pobřeží vlny téměř dva metry vysoké. Lodě zůstaly na suchu, jako by je někdo vyhodil z vody.

V roce 2003 se otřesy v Alžírsku projevily i na francouzském pobřeží. Maríny se empytyly a v přístavech vznikly silné proudy. Hodinu a půl po otřesech přišly vlny.

Problém s časem

Největší hrozba nespočívejá v tom, že tsunami ve Středomoří vůle existuje. Ale v tom, jak rychle přichází.

Pokud se zdrojem stane místo blízko pobřeží, napříud v Ligurském moři, první vlny mohou dorazit do deseti minut. Když je zdrojem severní Afrika, čas se počíta v desítkami minut. Většina lidí ani netuší, že má jít do vnitrozemí.

Traditionální varovné systémy fungují, př