Jak příbuzná medúzy změnila náš pohled na vývoj lidského těla

Představ si, že ty a sasanka mořská sdílíte něco mnohem hlubšího než jen vzdálené příbuzenství. Jde o stejný stavební návod, podle kterého vzniká vaše tělo.

Proč jsou sasanky tak zvláštní

Sasanky nemají mozek ani nervovou soustavu. Jejich tělo je uspořádané do kruhu, jako květina. Nemají žádnou hlavu ani záda, jen střed a okraje. Když se podíváš na medúzu, taky tě napadne, kde vlastně začíná její „přední“ strana.

My jsme ale jiní. Máme jasně danou levou a pravou stranu, hlavu i záda. Biologové nás proto řadí mezi zvířata s oboustrannou souměrností. Na vývojovém stromu jsme od sanek hodně daleko.

Tak proč bychom měli mít společný stavební mechanismus?

BMP: molekulární navigační systém

V raném embryu potřebují buňky vědět, kde jsou a co se z nich má stát. Právě k tomu slouží molekuly zvané BMP. Pracují jako signály, které buňkám říkají: „Tady jsi, tady vznikne kůže, tam ledviny.“

Aby tyto signály fungovaly správně, musí je řídit další molekula – Chordin. Ta funguje jako dopravce. Rozváží BMP do různých míst a tím vytváří různé koncentrační oblasti. Buňky pak podle amountění množství signálu rozhodují, jaký typ tkáně se z nich má stát.

Objev, který všechno změnil

Dlouho se vědci domnívali, že tento systém patří jen k zřetelně oboustranným tělům – k tělům lidí, mušicí nebo žab. Ale teď se ukázalo, že sasanky ho používají stejně. Chordin v nich přesně stejně rozvozivá BMP do různě pevných oblasti.

Výzkum z Univerzity ve Vídni ukazuje, že dva tak úplně odlišné plány těla – jeden s oboustrannou, jeden s kruhovou souměrností – přece jen používají stejnou molekulární technologii.

Co z toho vyplývá

Pokud sasanky i oboustranné zřetelně používají tento systém, pak pravděpodobně vznikl už dříve, než se těla obou skupin odděli. Takže tento mechanismus je starší než 600 milionů let. Je to jeden z nejdřívějších nástrojů, kterými se těla zvířata budovala.

Vědecký hádanka, která zůstává

Vědci stále nemí přesně vědět, jestli oboustranná těla vznikla jednou v společném předchůdci, jaky vícekrát samostatně. Podle Davida Mörsdorfa to možná ani není možné úplně rozhodnout. Ale pokud už přvorodní společný předek měl oboustranný tělo a tento přniveau, pak se naše pohled na vývoj zvířat mění.

Proč by měl člověk vědět

Přesné pochlaďním, jak je tento základský mechanismus starý, nám také pomáhá pochladit, jak jsme my sami vybudováni. Každý nový poznatek o základních stavebních procesech je vlastně čtením našeho evolučního deníku. A pokud i tak starý a jednoduchý zřetelně jako sasanka používá stejný návod jako nám, pak se nám připomíná, jak společný jsou nám všem ty starých nástrojů.