Počkejte, naše těla už s rakovinou bojou?
Tady je něco neuvěřitelného: váš imunitní systém je v podstatě operace proti rakovině, která běží 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Každý den odhalí a odstraní buňky, které se mění v rakovinné, ještě než se stanou skutečným problémem.
Někdy se však rakovinné buňky naučí schovávat před imunitním systémem nebo ho prostě přemohnou. Právě zde nastupují vědci s imunoterapií – léčbou, která posiluje naše vlastní obrany.
Jedna z populárních metod spočívá v tom, že se imunitní buňky vyjmou z těla, vytrénují je k rozpoznávání rakoviny a pak je vloží zpět. Zní to skvěle, že? Problém je v tom, že je nesmírně těžké vy培養it dostatek těchto buněk a jakmile jsou v těle, často v něm dlouho nevydrží.
Právě to dělá tento nový výzkum z USC tak zajímavým.
„Velcí žroutsi“, kteří by mohli zachránit životy
Tým z USC se zaměřil na něco, čemu se říká GMP – granulocytárno-monocytární progenitori. Jde v podstatě o „bebe“ imunitních buněk, které ještě nerozhodly, čím se stanou, až vyrostou.
Výzkumníci objevili něco překvapivého: za správných laboratorních podmínek se tito GMP mohou neustále dělit a přitom si stále zachovávají schopnost stát se silnými imunitními buňkami zvanými makrofágy. (Makrofágy doslova znamenají „velcí žroutsi“ – doslova požírají hrozby včetně rakovinných buněk.)
Je to velká věc, protože s dospělými makrofágy – plně vyvinutou verzí – se pracuje notoriously obtížně. Jsou těžké na rozmnožování, složité na genetickou modifikaci a špatně snášejí mrazení. Ale tyto prekurzorové buňky? Ty jsou v podstatě obnovitelným zdrojem.
Proč je to důležité pro léčbu rakoviny
Pojďme si vysvětlit, proč mě to tak nadchne:
U krevních rakovin již existují léčby využívající geneticky modifikované T-buňky (jiný typ imunitních buněk). Terapie CAR-T byla pro mnoho pacientů záchrannou nádrží. Tyto léčby však nefungují tak dobře u solidních nádorů – tedy u khốičků, které rostou v orgánech jako jsou plíce, prsa nebo mozek.
Makrofágy mají zde výhodu: přirozeně migrují do tkání a dokáží skutečně proniknout do nádorů. Problémem však vždy bylo: „Jak z nich udělat dostatek?“
Řešení USC? Použít GMP jako výchozí bod. Geneticky je upravit tak, aby rozpoznávaly markery rakoviny, a nechat je vyvinout se v makrofágy, které budou bojovat.
U myší tyto modifikované buňky nejen útočily na nádory – ony si ve kostní dutilině doslova „zařídily“ a neustále produkovovaly nové protirakovinné buňky. Je to jako založit trvalý základní tábor místo toho, abyste vyslali vojska, která nakonec odejdou domů.
Vyzvaní staré vědě
Tohle je na tomto výzkumu to, co mám nejraději: zpochybňuje to to, co si vědci mysleli, že vědí.
Tradiční pohled byl takový, že pouze kmenové buňky se mohou nekonečně samonovozovat. Progenitorové buňky měly být více „specializované“ – byly na jednosměrné cestě k tomu, aby se staly konkrétními typy buněk.
Tým z USC však ukázal, že za správných podmínek se mohou samonovozovat i GMP. Je to ten druh objevu, který sprawí, že vědci řeknou: „Huh, možná bychom měli aktualizovat naše učebnice.“
Co to znamená pro pacienty
Dobrá rada pro realisty: stále jsme v rané fázi. Tento výzkum byl zatím testován pouze na myších. Lidské klinické testy jsou na roky vzdálené a mnoho laboratorních objevů přežije cestu k reálným léčivům jen stěsně.
Ale důsledky jsou obrovské. Pokud vědci dokážou vytvořit spolehlivý a škálovatelný zdroj modifikovaných imunitních buněk, imunoterapie rakoviny může být dostupnější a účinnější. Už žádné čekání týdny na vy培養ení dostatečného počtu buněk. Už žádné léčby, které příliš rychle vyprchají.
Je to připomínka, že věda se nemusí pohybovat vždy po rovince. Někdy narazí výzkumníci na něco nečekaného – jako jsou buňky, které odmítají dospět – a to otevře zcela nové cesty vpřed.