Ahoj, dneska ti musím říct o něčem naprosto šíleném, na co jsem nedávno narazil. A upřímně? Tenhle topic mi od té doby neustále běhá hlavou.
Mluvím o psychedelikách. Ale ne tak, jak bys čekal — ne nějaký hipíci nebo drogová scéna. Mám na mysli látky tak silné, že doslova formovaly náboženství, odstartovaly hon na čarodějnice a přiměly lidi věřit, že se dotkli Boží tváře.
Malí lidé z Yunnanu
Začnu něčím, co zní jako z pohádky.
V provincii Yunnan v Číně roste specifická houba — Lanmaoa asiatica — která se objevuje na místních trzích během vrcholné sezóny (červen až srpen). Lidi ji vaří, podávají v restauracích a pravděpodobně o ní píšou na food blozích.
Tady je ten háček: když ji pořádně neuvaříš? V podstatě sis objednáváš zážitek jako z Gulliverových cest.
Nemocniční pohotovosti v regionu každý rok ošetřují stovky případů lidí, kteří tuto houbu snědli syrovou nebo nedovařenou. A pozor — přes 90 % z nich hlásí halucinace. Ale ne ledajaké halucinace. Vidí malé lidi. Skřítky. Tančící, skákající, komunikující s nimi.
Jeden výzkumník, který ten fenomén studoval, popsal to pocit, jako bys náhodou vběhl do Lilliputu.
A tady je to, co mě fascinuje: tohle není žádná starodávná mystická praxe. Lidi tyhle vize rozhodně nevyhledávají záměrně. Prostě se snaží mít hezkou večeři. A ty tripy můžou trvat hodiny až dny, což mi osobně přijde naprosto děsivý. Ne, děkuji.
Dobrá zpráva? Žádné úmrtí nebyly hlášeny a neexistují důkazy o trvalých následcích. Ale představ si, že bys tohle musel vysvětlovat šéfovi. "Omlouvám se, že jsem chyběl tři dny v práci — trávil jsem čas s houbovými skřítky."
Když starověké egyptské ženy povídaly s bohy
Teď, pokud ti houba z pohádky přijde divná, počkej, až uslyšíš, co prováděly některé starověké egyptské ženy zhruba před 2 000 lety.
Vědci nedávno analyzovali zbytky ze starověkých nádob a našli něco fascinujícího. Tyhle nádoby nebyly jenom k pití — byly to rituální číše, speciálně navržené pro spojení s bohy.
Ten nápoj? Směs tělesných tekutin (jo, vím), alkoholu a psychoaktivních sloučenin včetně harmalinu ze semen syrské routy a aporfinu z modrých leknínů. Nádoby samotné byly vyřezávané s podobou boha Bese — toho podivínského trpasličího boha s lví hlavou, který byl v podstatě starověkým egyptským bohem... radosti, plodnosti a odhánění zlých duchů.
Ženy, které tento lektvar pily, nebyly kněžky ani královny. Byly to obyčejné ženy hledající zázraky. Možná chtěly otěhotnět. Možná měly rizikové těhotenství a potřebovaly boží zásah. Ať už byly jejich důvody jakékoli, scházely se, pily ten rituální nápoj z Bes-číší a usínaly v naději na zjevení.
Dokážeš si to představit? Schůzka žen, sdílejících ten intenzivní psychedelický zážitek společně, posilujících svá pouta skrze sdílené sny o božském?
Je v tom něco skoro krásného, upřímně. Dávno před terapií a moderní medicínou tyhle ženy našly svůj vlastní způsob, jak hledat naději a uzdravení — a dělaly to společně. Pořád na tu vazbu myslím, na to sesterství žen hledajících zázraky společně ve tmě.
Bufo: Rosnička, která vám ukáže Boha
A pak je tady Bufo alvarius — rosnička ze Sonorské pouště, která žije na jihozápadě Spojených států.
Její jed obsahuje 5-MeO-DMT, což je... "intenzivní" je naprosté podhodnocení. Uživatelé popisují zážitky "úplného splynutí s Bohem". Totální rozpuštění ega. Pocity úžasu tak hluboké, že úplně rozbijí tvůj smysl pro sebe sama. Někteří říkají, že je to několikrát silnější než běžný DMT.
Lidi dřív doslova lízali rosniččí záda (protože zjevně lidi vždycky měli pochybný úsudek). Ale extrakční metody se zdokonalily a teď se jed přeměňuje v kouřitelný prášek.
Tady přichází ta část, kde se s vámi podělím o svůj názor, a vím, že to může být kontroverzní: je v tom něco jak krásného, tak hluboce znepokojivého.
Na jednu stranu — tyhle zážitky zjevně lidem něco hlubokého znamenají. Zprávy o "jednotném vědomí" — pocitu propojení se vším a všemi — jsou pozoruhodně konzistentní napříč uživateli. V světě, který se cítí rozdělenější než kdy jindy, možná tu je něco k prozkoumání.
Na druhou stranu... mluvíme o látkách, které vás můžou fundamentálně změnit. A nejsem si jistej, jestli vždycky přemýšlíme opatrně o tom, co to vlastně znamená.
Aldous Huxley, který napsal Dveře vnímání po svých zkušenostech s meskalinou, to vystihl nejlíp: "Muž, který se vrátí skrz Dveře v stěně, nikdy nebude úplně stejný jako ten, který vyšel ven."
Co z toho všeho vyplývá?
Tady je to, co mě na těchhle příbězích pořád fascinuje, ať už jsou to halucinace houbových skřítků v Číně, mystické egyptské snářské rituály nebo starověký jed rosničky:
Lidi vždycky sahali po něčem nad rámec běžného vědomí.
Jsme jen náhodou na psychedelika nenarazili — aktivně jsme je hledali, budovali jsme kolem nich rituály, budovali jsme celé vírové systémy. Hranice mezi "medicínou" a "magí", mezi "drogou" a "božskem", byla vždycky rozmazanější, než jsme ochotní přiznat.
Ať už jsi ten typ, co si myslí, že je to všechno fascinující antropologie, nebo ten, co si myslí, že je to všechno nebezpečný nesmysl — myslím, že se můžeme shodnout na jedné věci: lidské vědomí je divné, úžasné a zdaleka ne zcela pochopené.
A upřímně? Myslím, že je to docela vzrušující.