Nejzvláštnější historický zvrat, který dnes uslyšíte
Historie je někdy divnější než fiction. Tentokrát se podíváme na rok 1066, na krále Harolda a Viléma Dobyvatele. Znáte to – neslibený slib, sporná posloupnost, dramatická bitva na kopci. Tak nějak to chodí v učebnicích.
Ale co když to celé bylo rozhodnuto úplně jinde? Co když příběh nezačal v Hastings, ale v Římě – ve sporu dvou papoušků?
Dva Papežové? Vážně?
Vím, co si říkáte. Dva papežové? Jako ten film s Tom Hanksem? Ale medievalní politika byla pořádně zamotaná.
V šedesátých letech jedenáctého století se západní křesťanstvo ocitlo v pěkné kaši. V roce 1061 najednou nebyly dva konkurenti v jedné firmě, ale rovnou dva různí lidé tvrdili, že jsou tím jediným pravým papouškem. Na jedné straně stál Alexandr II., na druhé biskup Cadalus z Parmy, který si říkal Honorius II. Neměli společné Vánoce, zato měli společné nepřátelství.
Svatá říše římská podporovala Honoriuse, Alexandr měl svou vlastní koalici. Bylo to jako náboženská občanská válka – a rozdělila Evropu vedví.
Co z toho měl Harold?
Tady to začíná být zajímavé. Professor Tom Licence z University of East Anglia prohrabal vatikánské archivy a našel něco senzačního: ztracený papežský dopis od Alexandra II., který vznikl až poté, co Vilém usedl na anglický trůn.
A co v něm Alexandr napsal o Anglii? Inu, nebylo to nic hezkého.
Papež v podstatě prohlásil, že Anglie opustila svou duchovní cestu a následuje "pýchu svého otce ďábla". Historikové tyto citáty znali, ale většinou je odbyli jako vágní náboženskou kritiku.
Licence si ale myslí, že rozluštil kód. Když tyto pasáže čtete v kontextu dvoupapežského dramatu, nejde o obecné moralizování – jde o velmi specifický politický útok.
Zkuste to vidět takhle: kdyby Anglie podpořila Honoriuse II. (Alexandrova rivala), pak v očích Alexandra Angličané nedělali jen teologickou chybu – vybírali si špatnou stranu v nejdůležitějším náboženském střetu té doby.
Proč by vůbec Papež podporoval Viléma?
Tady je ta hádanka, nad kterou si historikové lámu hlavu už desítky let: proč by Papež podpořil normanského vévodu, který napadá křesťanské království a svrhuje jeho krále? To přece nevypadá... správně?
Tradiční vysvětlení bylo údajné porušení slibu ze strany Harolda (prý slíbil podpořit Vilémův nárok na trůn a pak si ho přivlastnil). Ale to vždycky působilo jako slabá výmluva pro invazi.
Licenceho výzkum naznačuje něco mnohem zajímavějšího: Alexandr II. možná viděl normanskou conquistu jako součást většího střetu. Vilém nejen dobýval půdu – pomáhal Alexandrovic porazit jeho nepřátele, včetně všech, kdo podpořili špatného papouška.
V Alexandrových očích to nebyla chamtivá loupež. Byla to svatá křížová výprava proti stoupencům ďábla. Žádný tlak, Harolde.
Co to znamená pro všechno, co jsme si mysleli, že víme
Pokud má Licence pravdu – a upřímně, důkazy vypadají přesvědčivě – pak rok 1066 nebyl jen o anglické politice nebo sporné posloupnosti. Byl zamotaný do kontinentálního náboženského a politického konfliktu, o kterém se většina z nás nikdy nic nedozvěděla.
Anglická volba, kterého papouška uznat (i kdyby to byla nevědomá volba diktovaná politikou spíš než vírou), možná zpečetila osud roky předtím, než jediný šíp proletěl vzduchem u Hastings.
Harold nebojoval jen proti Vilémovi na tom bitevním poli. Bojoval proti následkům rozhodnutí učiněných v Římě, lidmi, které pravděpodobně nikdy nepotkal, kvůli kostelnímu sporu, o kterém většina anglických sedláků neměla tušení.
Proč na tom záleží (A proč jsem nadšený)
Miluju dramatickou bitevní scénu stejně jako kdokoli jiný. Hastings je genunicky jedním z nejdramatičtějších momentů anglických dějin. Ale příběhy jako tenhle mi připomínají, že historie je vždycky složitější než ty úhledné příběhy, které si vyprávíme.
Líbí se nám představa, že velké události rozhodují velcí hrdinové a záporáci v jasných momentech. Ale často? Rozhodují je kancelářská politika, zapomenutá spojenectví a kostelní spory, které upadly v zapomnění.
A upřímně? To je mnohem zajímavější.
Pokud chcete vidět tento příběh na vlastní oči, Britské muzeum brzy otevírá velkou výstavu s Tapiserií z Bayeux. Představit si ty slavné scény normanské conquisty s vědomím tohoto skrytého papouškovského dramatu? Chef's kiss.
Někdy je ten skutečný příběh za příběhem ten, který nikdy neuslyšíme.