Podivné kamenné želvy z ledového věku. Proč je někdo zakopal v jeskyni?
Musím se s vámi podělit o tenhle objev, protože mě dneska ráno fakt nadchl.
Vědci nedávno vykopali v jeskyni pod kopcem Gedikkaya v Turecku pětadvacet malých kamenných figurkek želv. A tady to začíná být zajímavé. Nejsou to žádné delikátní výtvory zručných řemeslníků. Podle archeologů většina vypadá dost neuměle – jako kdyby někdo rychle vytesal ze sedimentu tvar želvy a byl hotov.
Ale právě to z nich dělá tak fascinující kousky.
Co s těmi želvami je?
Figurky ležely záměrně rozmístěné kolem zakřiveného kamenného prvku uvnitř jeskyně. Ne nahodile poházené, nespadly omylem – byly pečlivě umístěné v zemi v jakémsi kruhovém uspořádání. To samo o sobě naznačuje něco důležitého: nešlo o hračky ani náhodné umělecké pokusy. Dávní lidé je tam dali schválně, což silně ukazuje na rituální význam.
Datování je taky pořádně divoké. Ty želvy pocházejí z období přibližně 14 500 až 11 200 let před naším letopočtem. Mluvíme tady o konci ledové doby – lidé se teprve učili zemědělství, pořád lovili a sbírali potravu, a evidentně taky trávili čas tesáním malých kamenných želv do země.
Jedna z figurkek je největší – téměř třicet centimetrů dlouhá a zhruba dvacet centimetrů široká. To není žádná miniaturka! Někdo na ní musel vážně zapracovat.
Takže k čemu sloužily? Teorie
Tady přichází ta zábavná část – nikdo vlastně neví s jistotou. Vědci mají nějaké nápady a upřímně řečeno, všechny jsou svým způsobem přesvědčivé.
Teorie číslo 1: Želví kopec
Jeskyně leží pod kopcem Gedikkaya a archeologové se domnívají, že dávní lidé možná viděli v samotném kopci tvar želvy. Tahle myšlenka mě baví. Je v ní něco hodně lidského – hledět na krajinu a vidět v ní zvířecí tvary. Pokud by to byla pravda, tyto figurky by mohly být jakýmsi holdem – zobrazením posvátného kopce, kde žili.
Teorie číslo 2: Dlouhý život a vytrvalost
Želvy symbolizují dlouhověkost v kulturách po celém světě už po tisíciletí. Nosí své domovy na zádech, přetrvávají, vydrží. Možná tito dávní lidé přinášeli obětiny pro dlouhý život, nebo prosili o vytrvalost potřebnou k přežití krutých zim a těžkých časů. Epipaleolit rozhodně nebyla procházka parkem.
Teorie číslo 3: Velmi starý festival splněných přání
To je teorie, která mi uvízla v hlavě nejvíc. Jeden z výzkumníků přirovnal objev k Hıdırellez – jarnímu svátku, který se dodnes slaví v Turecku i na Balkáně. Během Hıdırellez lidé píší přání na papírky, přinášejí obětiny a zakopávají je na specifických místech – často kolem kruhových uspořádání kamenů.
Nezní vám to povědomě?
Kdyby dávní lidé dělali něco podobného před 14 000 lety, znamenalo by to, že tato tradice sahá nepředstavitelně daleko do minulosti. Zamyslete se nad tím: lidé zakopávající obětiny s rituálním záměrem – to by mohla být jedna z nejstarších nepřetržitých tradic, pro kterou máme důkazy.
Proč mi to přijde tak skvělé
Tady je to, co mě na příbězích jako je tenhle fascinuje. Víme tak málo o tom, co se honilo hlavami lidí, kteří žili před desítkami tisíc let. Máme jejich kamenné nástroje, jejich kosti, občas umělecké artefakty – ale jejich myšlenky? Jejich víru? Ty se frustrujícím způsobem těžko zachycují.
Ale tyhle malé želvy? Jsou to okno do minulosti. Někdo, před tisíci lety, se podíval na kus sedimentu a pomyslel si: „Z toho bude želva." Pak si dal práci s vytesáním, odnesl to do temné jeskyně a záměrně to položil do země.
Ať už to pro ně znamenalo cokoli – ochranu, štěstí, dar duchům, způsob jak se propojit s krajinou – bylo to dost důležité na to, aby to udělali. A teď, o tolik milénií později, se nad tím pořád zamýšlíme.
Možná ten pravý význam nikdy nepoznáme. A upřímně? Myslím, že je to docela krásné. Nechává to prostor pro fantazii, úžas, pro možnost, že dávní lidé měli bohaté duchovní životy, které budeme navždycky zkoušet pochopit.
Jedno je jisté: Gedikkaya Hill si své tajemství o želvách dlouho hlídal. A teď, když jsme ho našli, tuším, že v té jeskyni čeká víc tajemství.