Planety, které si dělaly, co chtěly

Kdo z nás si nepamatuje, jak jsme se učili pořadí planet? „Máma vařila pěknou polívku“ nebo jiné rýmovačky. Vždycky nám říkali: blízko ke Slunci jsou malé kamenné planety, dál venku velcí plynoví obři. A tohle pravidlo mělo platit všude.

Až teď přišel jeden systém, který si z toho nic nedělal.

Když teorie dostane pohlavek

Astronomové dlouho předpokládali, že takhle to funguje všude. Blízko hvězdy je horko, plyny se tam držet nedokážou. Dál od hvězdy je zase chladněji, takže se tam můžou nahromadit do obřích atmosfér. Zní to logicky. A dlouho to také platilo.

Pak ale přišli vědci z Warwicku s jiným obrazem.

LHS 1903: systém naruby

Okolo malé červené trpasličí hvězdy LHS 1903 obíhají čtyři planety. První z nich je kamenná a blízko hvězdy. Následují dva plynoví obři. A pak, úplně vzadu, najednou zase kamenná planeta.

Rocky, gassy, gassy, rocky.

„Tohle je systém naruby,“ říká vedoucí týmu Thomas Wilson. „Kamenné planety tak daleko od hvězdy prostě podle starších teorií nevznikají.“

Časové posuny místا výbuchu

Vědci si nejprve pohrávali s myšlenkou, že by to nějaký kolaps nebo srážka mohla způvat. Simulace ale ne. Pořadí planet se prostě pohyby v tom systémem měnilo nepasovalo.

Thnenom übrige Erklärung: ty planety nevznikaly zároveň.

Vědci přemýšleli, jestli planety mohly vznikat po jedné, jako na výrobní lince. Tato Vorstellung – „inside-out planet formation“ – už davor několik years ago vorgeschlagen wurde, ale dosud nebyl žádné dbevid.

Když už plyn dávno zmizel

Byli čas, kter