Záhada stará téměř století – konečně vyřešena

Představte si, že rozpoltíte sochu o délce sedmi metrů, obě půlky někam zakopáte a pak čekáte 94 let, až je někdo najde. Zní to jako námět na bláznivý film, že?

A přesně tohle se stalo s monumentální sochou faraona Ramesse II.

Kde to všechno začalo

Rok 1930. Německý archeolog Günther Roeder vykopává spodní část obří sochy tohoto slavného vládce – jednoho z nejproslulejších faraonů v dějinách. Našel ji asi 240 kilometrů jižně od Káhiry, v oblasti, kde kdysi stávalo starověké město Chumnu. Tahle lokalita byla takový "Beverly Hills" starověkého Egypta – privilegované místo, kam se sjížděli panovníci.

Problém byl jasný: spodní polovina žádná, horní nikde. Kam zmizela? Nikdo netušil. A tahle otázka zůstávala bez odpovědi dlouhých, no… skoro sto let.

Honba pokračuje

Přetočme se na březen 2024. Egypťansko-americký tým pracující na projektu pojmenovaném poněkud bizarně "Město opic" (vážně, tohle si říká samostatný článek) oznámil něco, co nadchlo archeology doslova po celém světě.

Horní půlka byla nalezená.

Dovolte mi to rozebrat: zhruba 3,8 metru vysoký fragment zobrazující Ramesse II s jeho typickou královskou pokrývkou hlavy a s cobrou – tou ikonickou kobrou – nahoře. Socha ležela obličejem v prachu, čekala tam na svého objevitele jako ten největší a nejdůležitější "palačinkový obracec" v dějinách.

A tady přichází ta opravdu šílená část: když sochu opatrně vyhrabali, našli na ní zbytky modré a žluté barvy. Představte si to! Originálně byla socha pomalovaná! V muzeích jsme zvyklí vidět ty nudné pískovcové kusy, ale ve skutečnosti? Byly barevné. Upřímně, to úplně mění představu o tom, jak starověký Egypt vypadal.

Proč vůbec přežila?

Jedna z výzkumnic, Yvona Trnka-Amrhein z University of Colorado Boulder, vysvětlila, proč bylo nález v tak dobrém stavu vlastně zázrak. Lokalita leží nedaleko Nilu a po postavení Asuánské nízké přehrady hladina podzemní vody výrazně stoupla. Tahle vlhkost dokáže písek postupně rozložit.

"Někdy se vykope pískovec, který je vlastně už jen hromada písku nebo degradovaného vápence," řekla. "Mohla z toho bejt jen hromada kamení."

Ale tahle socha nebyla žádná hromada kamení. Navzdory všemu přečkala v pozoruhodně dobrém stavu. Tomu se říká mít štěstí.

Puzzle je kompletní

Když tým potvrdil, co vlastně našel, předložil návrh na znovuspojení obou částí. Stálý výbor pro staroegyptské antiquity řekl ano, restaurování začalo v září 2025 a začátkem roku 2026 byla socha konečně – konečně! – celistvá.

Na svém původním místě u severního vchodu chrámu v El-Ašmúnínu (tam, kde stála před víc jak 3200 lety) teď tento znovuspojený kolos měří přibližně 6,7 metru a váží přes 40 tun. Skládá se ze čtyř hlavních částí: horní a spodní segment těla plus tři popsané základní kameny.

A tady je to opravdu speciální: jde o první kompletní kolosální sochu ze Středního Egypta a první, která byla zkoumána moderními archeologickými metodami. V egyptologii je to docela velká věc.

Co dál?

Tým rozhodně nekončí. Během let 2026 a 2027 plánují prozkoumat okolí a najít základy chrámové pylony, kterou socha kdysi střežila. Kdo ví, co ještě leží v zemi?

Já osobně v tomhle příběhu vidím něco opravdu dojemného. Dvě půlky sochy, oddělené skoro na století, znovu stojící pohromadě přesně tam, kde byly umístěny před třemi tisíciletími. Je v tom poezie.

A navíc – teď, když je socha kompletní a přístupná, můžou vědci tybarevné stopy detailně prozkoumat. Možná konečně uvidíme, jak tenhle kus opravdu vypadal, když ho Ramesse II nechal zhotovit.

Někdy se prostě vyplatí čekat.