Tajuplná DNA, kterou v sobě nosíme všichni
Posaď se, protože tohle je vážně hustý.
Vědci z UC Berkeley nedávno přišli s objevem, který zní jako scénář z sci-fi filmu. Zjistili, že přibližně jedno procento naší DNA — tedy zhruba stejné množství, jaké většina z nás zdědila po neandertálcích — ve skutečnosti pochází od naprosto záhadného, dosud neidentifikovaného druhu. Mluvíme o dávném příbuzném, který na lidstvu zanechal svou stopu tak dávno, že vůbec netušíme, kdo to byl.
Co je ta „duchová DNA"?
Představ si to takhle: znáš ty testy původu, co ti řeknou procenta tvého dědictví z různých zemí? Vědci dělají něco podobného, jen místo států a regionů hledají DNA od pradávných lidských příbuzných — homininů, kteří chodili po Zemi před stovkami tisíc let.
A tady to začíná být zajímavé. Když badatelé Yulin Zhang a Arjun Biddanda podrobně prozkoumali genomy moderních lidí, našli stopy DNA, která byla rozhodně prastará a rozhodně ne neandertálská ani denisovanovská (ty dva dávné homininy známe nejlíp). Byla to... něco jiného. Něco, co nedokážeme identifikovat.
Odtud ten název: „duchová DNA".
Jak jsme se k té záhadné DNA vůbec dostali?
Ukazuje se, že naši předkové rozhodně nebyli samotáři. Raní Homo sapiens byli akční. Mísili se s dalšími homininními druhy, které s nimi žily — někdy tyto druhy postupně splynuly s naší genetickou výbavou, jindy vymřely z jiných důvodů.
Ten háček je v tom, že tato duchová DNA sahá ještě dál než ty známé neandertálské a denisovanovské „schůzky". Vědci odhadují, že tento záhadný druh žil zhruba před milionem let. Když se nad tím zamyslíš, je to naprostý šílenství.
Tady přichází to nejzajímavější
Tato duchová DNA se neskrývá jen v jedné populaci. Vědci zjistili, že tento introgresní jev — odborný termín pro přenos genů mezi druhy — ovlivnil ÚPLNĚ VŠECHNY moderní lidské populace. Nejen Afričany, Evropany nebo Asijce.
„Nacházíme důkazy minimálně o jedné duchové introgresi předcházející exodu z Afriky, která přispěla k dědičnému fondu všech dnešních populací," uvádějí vědci ve studii publikované v časopise Science.
Takže to znamená, že tvoje пра пра (a tisíckrát další) babička se setkala s příslušníkem tohoto záhadného druhu a nějak se tahle DNA věrně kopírovala a předávala přes nekonečné generace až k TOBĚ.
Tak kdo byl ten záhadný příbuzný?
Upřímně? Vědci mají tipy, ale žádné jisté odpovědi. Možná to byl Homo erectus nebo Homo heidelbergensis, ale nejsou si jistí. Může jít o druhy, které vůbec nemáme v fosilním záznamu, nebo jejich genetická stopa je prostě příliš vybledlá na to, abychom ji spolehlivě identifikovali.
A co je ještě divnější — v denisovanovské DNA (hlavně u populací z Oceánie) našli stopy JEŠTĚ VÍC neidentifikovaných linií. Zdá se, že náš rodokmen se nejen větvil — byl to celý prales.
Proč by tě to mělo zajímat?
Myslím, že tenhle objev je jeden z těch, u kterých se na sebe člověk začne koukat jinak. Nenosíš v sobě jen geny rodičů a prarodičů. Nosiš v sobě geny neandertálců, denisovanů a evidentně ještě minimálně jednoho záhadného pradávného druhu, kterému jsme ještě nedali ani jméno.
Vědce obzvlášť zajímá, jak nám tyto „duchové geny" mohly pomoct přežít a vyvíjet se. Některé z nich se zdají hrát roli v našem imunitním systému a metabolismu. Jinými slovy — tyhle dávné „schůzky" možná stojí za tím, že dneska vůbec existuješ.
Docela bláznivé, co? Pokaždé, když přejedeš prstem po displeji nebo si zavážeš tkaničky, můžeš (nebo nemusíš) děkovat milion let starému duchímu příbuznému za malou část té schopnosti.
Než budeme moci tomuto záhadnému předkovi konečně dát jméno, budeme potřebovat spoustu dalších vzorků starověké DNA — hlavně z Afriky a Asie. Ale do té doby si můžeme užívat toho, že jsme chodící, dýchající mozaiky evoluční historie.
Kdo by řekl, že být člověkem znamená nosit v buňkách tolik tajemství?