NASA chce na Měsíci postavit vesnici. Problém je, že tam není ani vzduch, ani pizza
Pojďme si popovídat o něčem, co mi poslední dobou nedá spát: NASA vážně plánuje, že na Měsíci vybuduje trvalé lidské sídlo.
Ne, vážně. Nejde o rychlou návštěvu jako Apollo, ale o to, aby tam lidi skutečně žili. Někdy ve třicátých letech. Když se nad tím zamyslíte, je to zároveň napínavé i lehce děsivé.
Měsíc. Přestěhovat se na obří skálu bez vzduchu, bez jídla, bez atmosféry a přibližně nula pizzerií. (Tohle poslední mě ale pořád mrzí.)
Proč to není jen o naložení rakety
Tady mi začíná hořet mozek. Současný plán není tak jednoduchý jako naskládat do rakety bedny s jídlem a hotovo. Podle odborníků na kosmickou logistiku stojí doprava věcí ze Země na Měsíc zhruba 1,2 milionu dolarů za kilogram. Řeknu to ještě jednou: 1,2 milionu. Za. Kilogram.
Není to překlep. Zhruba 540 tisíc dolarů za libru třeba chipsů nebo čehokoli jiného.
Zkrátka, vozit všechno ze Země by vyšlo astronomicky draho. A představte si, že by vaše raketa explodovala i s měsíční dávkou jídla. Tím by ten pracovní den asi dost pokazil.
Dobrá zpráva: Měsíc má vodu. Špatná zpráva: je zmrzlá
Tady přichází to zajímavé. Měsíc není úplně prázdný. Vědci objevili velké zásoby zmrzlé vodního ledu poblíž jižního pólu Měsíce – schované v kráterech, kam slunce nikdy nesvítí. Voda je samozřejmě důležitá na pití, ale tady přichází ten skvělý detail: dá se rozložit na vodík a kyslík, které se pak dají použít jako raketové palivo.
Astronauti by tedy mohli z jednoho zdroje pít i tankovat. Docela šikovné, ne?
Teď to bude divné: Jíst asteroidy?
Pak ale přijde téma jídla, a tady se to začne pořádně zesmyslovat.
Výzkumníci z University of Western publikovali studii, která zkoumá, jestli by astronauti jednou mohli jíst asteroidy.
Vím, co si myslíte. Ale poslouchejte dál.
Jejich tým ukázal, že uhlík nalezený v asteroidovém prachu by se teoreticky dal přeměnit na jedlý materiál. Použili proces zvaný pyrolýza – zahřívání bez přítomnosti kyslíku – kterým přeměnili organické látky na olej. A ten pak bakterie v bioreaktoru spokojeně konzumovaly.
Je to divné? Naprosto. Mohlo by to uživit budoucí měsíční osadníky? Možná.
Tady je ale háček
Tohle je moment, kdy člověku začne být všechno trochu jasnější. Vzpomínáte, jak jsem zmínil, že výroba kyslíku už byla testována na Marsu? Rover Perseverance tam během dvou let vyrobil přibližně 122 gramů kyslíku.
To je zhruba to, co spotřebuje malý pes za deset hodin dýchání.
Pro celou posádku astronautů, kteří plánují na Měsíci žít delší dobu? Budeme potřebovat výrazně, výrazně víc.
Co si o tom myslím
Když jsem poprvé slyšel o tom výzkumu asteroidů, smál jsem se nahlas. Ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc mě to fascinuje. Přesně takovéhle nekonvenční myšlení bude lidstvo potřebovat.
Nejde už jen o zaseknutí vlajky. Jde o to skutečně vymyslet, jak mohou lidé prosperovat někde jinde než na Zemi. A upřímně? Fakt, že vědci zkoušejí takhle kreativní přístupy, mi dává naději.
Jasně, třicátá léta možná jsou příliš optimistická. Technologie potřebuje ještě spoustu práce. Ale jsem zvědavý, kam to povede.
Navíc, když astronauti dokážou jíst vesmírné kameny, třeba taky jednou přijdou na to, proč vždycky chutná hotelová pizza na výletních lodích tak divně. (To je vtip, ale taky... vlastně by se tím někdo měl vážně zabývat.)
Co vy? Šli byste bydlet na Měsíc? Napište mi do komentářů – rád si přečtu vaše názory na tuhle kosmickou dobrodružství, která nás zjevně čekají.