Když se buňky omylem zdvojnásobí
Představ si, že chceš zkopírovat důležitý dokument. Místo dvou samostatných kopií skončí všechno v jedné složce. Výsledek? Chaos a zmatené papíry.
Podobný průšvih se může stát i uvnitř tvého těla – jen s tím rozdílem, že tu nejde o papíry, ale o buňky.
Každou chvíli se v tobě rodí nové buňky. Při tom musí každá nová buňka dostat přesnou kopii DNA. Obvykle to funguje hladce. Někdy ale proces selže a vznikne buňka, která má DNA dvakrát.
Vědci tomu říkají celogenomová duplikace. Buňka si DNA úspěšně zkopíruje, ale pak se už nerozdělí. Zůstane jedna obrovská buňka s dvojnásobným množstvím genetické informace.
Dva různé způsoby, jak k tomu dojde
Tým z Hokkaidské univerzity zjistil, že záleží na tom, jak k chybě dojde. Rozlišují dva hlavní scénáře:
- Selhání cytokineze – buňka je téměř hotová s dělením, ale na poslední chvíli se to nepodaří. Výsledek je poměrně stabilní.
- Mitotický únik – buňka se vzdá dělení dřív, než stačí správně rozdělit chromozomy. Tady vzniká nepořádek.
Vědci použili pokročilé mikroskopy a sledovali, co se s takovými buňkami děje dál.
Výsledek závisí na pořádku chromozomů
Buňky vzniklé selháním cytokineze přežívají častěji. Jejich chromozomy zůstávají vcelku rovnoměrně rozložené. Naproti tomu buňky z mitotického úniku mají chromozomy chaoticky rozmístěné. Mnohé z nich pak nepřežijí.
Když vědci uměle napravili rozdělení chromozomů u těchto buněk, jejich šance na přežití se výrazně zlepšily. Ukázalo se, že nešlo jen o množství DNA, ale hlavně o to, jak je uspořádaná.
Proč by to mělo zajímat onkology
Celogenomová duplikace se objevuje u spousty nádorů. Některé léky proti rakovině ji navíc mohou nechtěně spouštět. Pokud taková buňka přežije, může přispět k návratu nemoci.
Nový výzkum naznačuje, že by se dalo cílit právě na procesy, které ovlivňují uspořádání chromozomů. Cílem by bylo zajistit, aby zdvojené buňky spíš odumřely než přežily.
Důležitá otázka navíc
Docent Ryota Uehara říká, že vědci dlouho věděli o různých způsobech duplikace, ale nikdo se pořádně neptal, jestli na tom záleží. Teď už vědí, že ano.
A další otázka už visí ve vzduchu: dokážeme podle toho předpovědět, které rakovinné buňky přežijí a které ne? A můžeme tomu procesu pomoct správným směrem?