Proč máme odpor k jídlu z krosalů? Věda má překvapivou odpověď

Příště, až budete ohrnovat nos nad proteinovou tyčinkou z cvrčků, zamyslete se nad tímhle: váš odpor k jídlu z hmyzu možná sahá hluboko do historie. Doslova tisíce let hluboko.

Výzkumný tým ze Španělska se na toto téma podíval opravdu doslova — analyzoval 33 tisíc let starý zubní kámen. Ano, čtete správně. Prehistorický zubní kámen uchovává stopy všeho, co naši předkové jedli, včetně DNA z jídel.

A co našli? Fascinující věci.

Co výzkum odhalil

Vědci prozkoumali zubní kámen 745 starověkých lidí z celé Evropy, Střední Asie a okolí. Chtěli zjistit, jestli naši předkové jedli hmyz a jak se tato praxe vyvíjela v čase.

Výsledky ukazují, že moderní lidé v severní Eurasii — tedy v podstatě Evropané — hmyz pravidelně nejedli. Ale tady přichází to opravdu zajímavé: naše genetická schopnost trávit hmyz klesá zhruba 9 tisíc let, právě v době, kdy se rozšířilo zemědělství.

„Myslíme si, že absence konzumace hmyzu není jen kvůli nedávným kulturním vlivům jako náboženství nebo stravovací tradice," vysvětluje Pablo Librado, vedoucí studie. „Za tím je také dlouhá evoluční historie."

Jinými slovy: ztrácíme schopnost správně trávit krosaly už tisíce let.

A co neandertálci?

Tady to začíná být opravdu zajímavé. Neandertálci — naši dávní příbuzní — byli v konzumaci hmyzu mnohem tolerantnější než my.

V jejich zubním kameni bylo výrazně více hmyzí DNA. Výrazně více. Srovnatelné množství jako u šimpanzů v západní Africe, kteří si hmyz aktivně přidávají do jídelníčku, hlavně v suchých obdobích, kdy je jinak málo potravy.

Nejčastější hmyz v neandertálských zubech? Mouchy a komáři. Komáří DNA byla obzvlášť hojná, což vedlo vědce k zajímavé hypotéze: neandertálci možná pravidelně jedli zvířecí mršiny obsahující larvy much. (Vím, vím — ale čtěte dál.)

Pravděpodobně skladovali ulovenou zvěř v bažinatých oblastech, kde kladli komáři vajíčka. Neandertálci pak jedli larvy spolu s masem. Je to poněkud hrůzostrašné, když si to představíte, ale hey — prostě se snažili získat bílkoviny.

A geneticky? Neandertálci (a denisované, další prastarý příbuzný člověka) měli trávicí systém lépe vybavený pro rozklad hmyzu. Byli doslova stavěni na konzumaci hmyzu způsoby, které my už prostě nemáme.

Proč tropy na hmyz nezanevřely

Výzkum také odhalil jasný zeměpisný vzor. Populace žijící blíže tropickým oblastem — kde je teplo a hmyz je hojný celoročně — stále nesou genetické varianty, které jim pomáhají hmyz efektivně trávit.

Když se lidé postupně stěhovali na sever, do chladnějších krajů, tyto geny začaly mizet. Proč? Jde o jednoduchou matematiku a ekologii.

V tropech je hmyz jako termiti a kobylky hojný a rozmanitý. Dá se sbírat celoročně. Obsahuje dost kalorií na to, aby se námaha vyplatila, a navíc pomáhá s regulací škůdců.

Ale na severu, kde je zima a sezóna hmyzu krátká? Hmyz najednou není praktický zdroj jídla. Zemědělství nabízelo spolehlivější kalorie. Takže postupně, po tisíciletí, severní populace ztratily jak praxi jedení hmyzu, tak genetické vybavení pro jeho trávení.

Co to pro nás znamená?

Tady trochu filozofuji.

Podle mě nám tenhle výzkum říká něco hlubokého o jídelní kultuře. Západní společnosti rády vysvětlují náš odpor k hmyzu jako čistě kulturní nebo psychologický — jako by to byla jen divná tabu, která jsme si vymysleli. A ano, kulturní faktory tu určitě hrají roli.

Ale věda naznačuje, že naše znechucení má hlubší kořeny. Naše těla se doslova přizpůsobila tomu, že hmyz jako jídlo nepotřebujeme, a tahle adaptace zůstala.

Teď, když klimatická změna tlačí na naše potravinové systémy a výzkumníci prosazují hmyz jako udržitelný zdroj bílkovin, v podstatě žádáme moderní lidi, aby překonali odpor vepsaný do naší biologie před tisíci lety.

Není divu, že lidem v západních zemích nahání představa sušenky s cvrčky husí kůži!

Stříbrná lining

Ale tenhle výzkum taky naznačuje, že nejsme biologicky neschopní jíst hmyz — spíš jsme se od té praxe jednoduše vzdálili. S dostatečným časem a kulturní změnou — kdo ví? Třeba budoucí generace budou klidně pojídat pečené cvrčky tak, jako my dnes bez problémů jíme sushi (které, ne tak dávno, bylo v mnoha západních kruzích taky považováno za divné a exotické).

Prozatím se spokojím s tímto malým oknem do naší evoluční minulosti. Kdykoli letos v létě uvidím komára a smetu ho, můžu si připomenout: někde v mém rodokmenu moji dávní příbuzní šťastně pojídali larvy. Moji evropští předkové prostě... zapomněli jak na to.

A upřímně? Myslím, že jsem s tímhle konkrétním rodinným dědictvím v pohodě.

Co myslíš ty? Zkusil/a bys někdy hmyz jako jídlo, nebo je odpor příliš hluboký? Napiš mi dolů!