Tahle zjištění mi vyrazila dech

Vědci objevili souvislost tak nečekanou, že jsem přestal věřit svým očím. Doslova.

Základní otázka: Proč tu vůbec jsme?

Proč existuje život? A vlastně — proč existuje cokoli? Vesmír se přece mohl ubírat tisíci různými směry. Hvězdy mohly vzniknout, ale nikdy nevyprodukovat prvky, ze kterých jsme poskládaní. Planety mohly obíhat v naprostém prázdnu. Že tu vůbec jsi a čteš tyhle řádky — to je docela silná věc, když se nad tím zamyslíš.

Fyzici se desítky let ptají: Není v základních pravidlech našeho vesmíru něco výjimečného? Jsou tam čísla, která určují, jak se atomy chovají, jak hoří hvězdy, jak vlastně funguje všechno. Těmhle číslům říkáme fyzikální konstanty. Teoreticky mohly mít úplně jiné hodnoty. Jenže nemají. Mají zrovna ty správné pro vznik života. Proč?

Přesně tohle zkoumal Kostya Trachenko z Queen Mary University of London. A co našel, je vážně pozoruhodné.

Co to ty fyzikální konstanty vlastně jsou?

Jednoduše řečeno: jsou to čísla, která se nikdy nemění. Ať se podíváš kamkoli ve vesmíru, jsou stejná.

Vezmi si třeba hmotnost elektronu nebo Planckovu konstantu — takové ty drobné hodnoty, které řídí, jak se atomární svět chová. Nikdo neví, proč zrovna tyhle konkrétní čísla existují. Prostě existují. A kdyby se změnila byť jen trochu, vznikl by úplně jiný vesmír. Možná takový, kde by se život vůbec nerozvinul.

Viskozita — tady to začíná být zajímavé

Trachenko se zaměřil na něco na první pohled naprosto obyčejného: jak tekutiny tečou. Viskozita je vlastně míra „hustoty" kapaliny. Voda teče lehce, med pomaleji. Jednoduché, že?

Jenže Trachenko si položil zvláštní otázku: Co když fyzikální konstanty vesmíru určují, jak tenké kapaliny můžou vůbec být?

A odpověď ho sama překvapila. Výzkum z roku 2020 ukázal, že existuje fundamentální dolní limit pro to, jak nízká může viskozita tekutiny být. Vodu není možné udělat nekonečně řídkou — základní čísla reality to prostě nepřipouštějí. Stejné konstanty, které řídí chování atomů, taky určují, jak snadno tekutiny proudí.

Co to znamená pro život?

Tady přichází ta opravdu velká věc.

Každá živá buňka na Zemi závisí na pohybu tekutin. Živiny musí proudit dovnitř, odpad ven. Chemické reakce probíhají v kapalném prostředí. I samotné difuze — šíření molekul tekutinou — závisí na tom, jak snadno se molekuly pohybují.

Kdyby byla viskozita příliš vysoká, všechno by se zaseklo. Živiny by se nedostaly tam, kam mají. Buňky by se doslova udusily v příliš husté polévce.

Kdyby byla naopak příliš nízká — taky by to bylo špatně. Biolo gické procesy potřebují přesně kontrolovaný tok. Molekuly se nemůžou pohybovat nekontrolovaně.

Život prostě potřebuje tekutiny, které tečou akorát. A fyzikální konstanty vesmíru jsou nastavené tak, aby to umožňovaly.

Trachenko ve svém novějším výzkumu odhadl, že změna jen o několik procent v konstantách jako Planckova konstanta nebo náboj elektronu by stačila na to, aby byla krev buď příliš hustá, nebo příliš řídká pro fungování našich těl. Ta správná hodnota viskozity je překvapivě úzký koridor.

Co mají hvězdy společného s naší krví?

A tady přichází ta část, u které jsem fakt vyjekl.

Stejné fyzikální konstanty, které určují viskozitu tekutin, taky řídí jaderné reakce v nitru hvězd — procesy, při kterých vznikají těžké prvky jako uhlík a kyslík. Ty prvky, ze kterých jsme složeni.

Takže dávno předtím, než existoval jakýkoli život, hvězdy už produkovaly základní stavební kameny biologie podle pravidel, která zároveň umožňovala přesně ty vlastnosti tekutin, které život nakonec potřeboval.

To není náhoda. Nebo je? Vědci si nejsou jistí. Ale je to fascinující náznak — stejná čísla, která řídí hvězdnou fúzi, jsou stejná jako čísla, která řídí, jak teče naše krev.

Co si o tom myslím

Tahle témata mě vždyckycky pokoří. Člověk by čekal, že fyzika se zabývá něčím vzdáleným a abstraktním — černými děrami, kvantovými částicemi, vznikem galaxií. Tady ale máme přímé spojení mezi nejzákladnějšími zákony reality a tím nejběžnějším, co v životě máme — tekutinami v našich tělech.

Kdykoli se napiješ vody, nadechneš se, tvrdí ti srdce — všechno to jsou procesy, které existují jen díky tomu, že vesmírná čísla padla do velmi specifického rozsahu umožňujícího život.

Ať už je vysvětlení jakékoli — pozoruhodná shoda náhod, důkaz něčeho hlubšího, co nechápeme, nebo prostě jen způsob, jakým věci jsou — já jsem za to vděčný.

Osobně jsem rád, že med teče tak, jak teče.

Zdroj: ScienceDaily