Mozek se rozhoduje úplně jinak, než jsme si mysleli
Tohle vás možná překvapí.
Vědci nedávno přišli s objevem, který mění pohled na to, jak náš mozek funguje. Rozhodování neprobíhá tam, kde byste to čekali — tedy v těch „myšlacích" částech. Místo toho začíná už v oblasti smyslového zpracování. V těch místech, o kterých byste řekli, že jen sbírají informace.
Za výzkumem stojí tým z University of Illinois a musím říct — tahle práce mi přijde naprosto fascinující. Převrací totiž všechno, co jsme o rozhodování mozku věděli.
Jak jsme si to představovali dřív
Standardní model byl docela jednoduchý. Informace přicházejí smysly, putují nahoru přes stále „sofistikovanější" oblasti mozku a nakonec doletí do čelního laloku — centra rozhodování.
Tahle představa byla tak zažitá, že ovlivnila i to, jak stavíme umělou inteligenci. Když mozek funguje krok za krokem jedním směrem, proč bychom AI nestavěli stejně?
Problém je, že evoluce měla na vyladění biologické inteligence stovky milionů let. Možná existuje efektivnější způsob, než jaký dnes používáme v počítačích.
Co vědci zjistili
Profesor Yurii Vlasov a jeho tým se rozhodli podívat přímo na to, co se v mozku děje, když se rozhodujeme. Studovali myši pohybující se ve virtuální realitě a narazili na něco nečekaného.
Primární somatosenzorický kortex — jedna z úplně prvních oblastí zpracovávajících smyslové vjemy — vykazoval aktivitu spojenou s rozhodováním. Takovou, jakou byste čekali spíš v „řídícím centru" mozku.
To znamená jednu důležitou věc: rozhodování není žádná hierarchie. Je to spíš týmová práce. Konverzace mezi různými oblastmi mozku než jednosměrný příkazový řetězec.
A ještě něco — tyhle rané smyslové oblasti nejsou jen pasivní příjemci. Ovlivňují je vyšší mozkové struktury prostřednictvím zpětnovazebných smyček. Informace proudí oběma směry neustále.
Co to znamená pro AI
Tady to začíná být opravdu zajímavé.
Současné AI systémy jsou neuvěřitelně výkonné, ale taky neuvěřitelně hladové. Trénování velkých jazykových modelů spotřebuje obrovské množství energie. Váš mozek ale zvládá nesmírně složité úkoly při spotřebě zhruba 20 wattů. Asi jako žárovka.
Profesor Vlasov to vyjádřil krásně: chceme se poučit z miliardy let evoluce. Co kdybychom místo vynalézání inteligence od nuly studovali, jak je biologická inteligence organizovaná, a tyhle principy pak použili pro stavbu lepší AI?
Výzkum naznačuje, že tajemství možná spočívá právě v těch zpětnovazebných smyčkách. Současné AI systémy jsou většinou jednosměrné — informace projdou a vy dostanete výstup. Ale kdybychom navrhli AI s více propojenými, obousměrnými cestami, možná bychom mohli vytvořit systémy chytřejší a zároveň úspornější.
Co to neznamená
Musím být opatrný, protože i samotní vědci zdůrazňují, že to není hotový návod k použití. Neuronální kód mozku zůstává z velké části záhadou. Nechápeme úplně, jak se zpětnovazebné smyčky v čase koordinují.
Ale tenhle výzkum nám dává nový směr. Nový způsob přemýšlení o tom, jak by inteligence mohla vypadat.
Větší obrázek
V tomhle výzkumu vidím něco opravdu povzbudivého. Jsme v bodě, kdy AI postupuje neuvěřitelně rychle, ale zároveň spotřebovává ohromné zdroje. Myšlenka, že bychom se mohli poučit z miliardy let evoluce a postavit technologii schopnější i udržitelnější — to mi přijde jako přesně ten směr, kterým bychom měli jít.
Váš mozek právě teď zpracovává informace, rozhoduje se a udržuje vás naživu při menší spotřebě energie, než jakou bere váš telefon při nabíjení. To je pozoruhodné. A čím víc budeme rozumět tomu, jak to dělá, tím lepší naše technologie můžou být.
Takže až budete příště něco rozhodovat — chytat míč, vybírat jídlo, nebo se rozhodnout dočíst tenhle článek — vzpomeňte si: váš mozek dělá něco mnohem složitějšího a efektivnějšího, než jsme si kdy dokázali představit.
A toho ještě tolik nevíme.