Franklinův nejzvláštnější vynález: Skleněná harmonika a její šílený příběh

Tak pojďme na to. Co se ti vybaví, když se řekne Benjamin Franklin?

Pravděpodobně bleskosvod. Dvojaké brýle. Nebo ten slavný experiment s drakem za bouřky. Klasika. Věci, co ti vyprávěli ve škole.

Ale tady je ten háček — Ben Franklin vymyslel ještě něco jiného. Něco podivného. Něco, co mělo v době svého vrcholu takovou sílu, že pro to psal hudbu samotný Mozart. A v době úpadku se mu přisuzovalo, že lidi rovnou přivádí k šílenství.

Mluvím o skleněné harmonice. A upřímně? Je to jeden z nejzajímavějších příběhů, o kterém jsi asi nikdy neslyšel.

Jak to začalo

Všechno to začalo jako společenský trik. (Copak ne všechno?)

Princip byl jednoduchý: naplň spoustu sklenic různým množstvím vody, přejeď kolem okraje mokrým prstem a ozve se hudba. Ten samý trik, co jsi možná dělal někdy u večeře, že jo? No, v šedesátých letech 18. století to byla zjevně pořádná atrakce na elegantních společenských večírcích.

Franklin to sám krásně popsal v jednom dopise: „Jistě jsi slyšel ten sladký tón, který vydává sklenice na pití, když kolem jejího okraje přejedeš mokrým prstem."

Viděl tuhle demonstraci v Královské společnosti a něco mu tam docvaklo. Tady byl společenský trik s opravdovým hudebním potenciálem — ale byl neohrabaný. Sklenice se povalovaly po stolech, hraní bylo obtížné a rozsah omezený.

Takže jako správný Ben Franklin — protože samozřejmě — to vylepšil.

Skutečný vynález

Franklinův génius spočíval v designu. Místo volných sklenic na stole vytvořil řadu skleněných misek — postupně větších, jak se posouval dál — nasazených vodorovně na vřetenu. Vřeteno se mohlo otáčet pedálem nohou a hráč jen namočil prsty a hrál.

Představ si xylofon, ale celý ze skla, bez jakýchkoliv paliček. Jen tvoje prsty tančící po hladkých, zpívajících miskách.

Ten zvuk? Podle všeho naprosto éterický. Franklin popsal tóny jako „nesrovnatelně sladší než jakékoliv jiné". A nebyl v tom sám.

Jakmile se o Franklinově vynálezu rozneslo, rozšířil se jako požár mezi evropskou smetánkou. Mladá muzikantka Marianne Davies předvedla první veřejné vystoupení v roce 1762 a najednou chtěl každý slyšet tu magickou skleněnou hudbu.

Mozartův zářez

Tady to začíná být opravdu zajímavé. Mozart — ano, TEN Mozart — napsal pro skleněnou harmoniku hudbu. Konkrétně své Adagio a Rondo (K. 617), které zkomponoval v roce 1791, pouhé měsíce před svou smrtí.

Beethoven se taky přidal se svým kusem „Lenore Prohaská". Najednou se z nástroje, který začal jako vědecká kuriozita, stala legitimní součást klasické hudby.

Ale pak, skoro stejně rychle, jako vzrostl, skleněná harmonika začala upadat. A důvod je naprosto šílený.

Kampaň za šílenství

Německý lékař jménem Franz Anton Mesmer — ano, TEN Mesmer, od kterého máme slovo „mesmerizovat" — dostal jeden z těchto nástrojů do rukou a rozhodl se, že má magické léčivé vlastnosti.

Tady chci být jasný: neexistuje naprosto žádný vědecký důkaz pro to, co Mesmer tvrdil. Věřil, že vibrace ze skleněné harmoniky mohou ovlivňovat lidské tělo prostřednictvím něčeho, co nazýval „živočišný magnetismus", a používal nástroj ve svých takzvaných léčebných procedurách. Jeho pacienti hlásili, že upadají do transů nebo mají vidiny.

Zvuká ti to jako něco legitimního? Jasně že ne.

Ale tady je problém s pseudovědou v 18. století — šířila se. A jakmile lidi začali šeptat, že tenhle skleněný nástroj může hypnotizovat posluchače nebo je dokonce přivést k šílenství, no, to se už těžko bralo zpět.

V Německu se začaly šířit fámy. Někteří tvrdili, že nástroj je nebezpečný na hraní. Jiní říkali, že poslouchat ho příliš dlouho poškodí vaši duševní kondici. Vypukla morální panika, což v 18. století zjevně znamenalo spoustu velmi znepokojených dopisů a kostelních kázání.

Skutečný důvod zániku

Tady je můj názor a myslím, že důkazy ho podporují: ty fámy o „šílenství" byly almost jistě nesmysl. Nikdy neexistovalo žádné věrohodné lékařské nebo vědecké spojení mezi skleněnou harmonikou a psychickým zhoršením.

Tak proč vlastně nástroj zmizel?

Upřímně? Pravděpodobně byl prostě příliš křehký. Byly to precizně vyrobené skleněné misky, otáčené nožními pedály, vyžadující přesné umístění prstů. Představ si ten noční můra z údržby. Jeden špatný pohyb a všude je rozbité sklo.

A navíc, v 19. století se orchestrální nástroje stávaly hlasitějšími a výkonnějšími, aby naplnily větší koncertní sály. Křehká, sotva slyšitelná skleněná harmonika prostě nemohla konkurovat. Byla to krásný nástroj pro intimní vystoupení v obýváku, ale neškalovala.

Někdy věci nezmizí, protože jsou špatné — někdy prostě nezapadají do měnících se časů.

Zápletka

Tady musím přiznat něco jiného. Původní článek, ze kterého jsem čerpal, končil návrhem podívat se na Korn a jejich vystoupení v MTV Unplugged z roku 2006, kde používají skleněné misky jako nástroj.

A upřímně? To je docela skvělé. Protože se ukázalo, že skleněná harmonika ve skutečnosti nikdy úplně nezmizela — prostě se vyvinula. Moderní muzikanti stále používají skleněné nástroje, od avantgardních skladatelů po indie kapely hledající ten jedinečný éterický zvuk.

Franklin by z toho měl nejspíš radost. Chlap, který nám dal bleskosvod, dvojaké brýle a Franklinův sporák... a evidentně i kousek DNA toho, co se dělo v tom Kornově vystoupení.

Není špatný úlovek pro Otce zakladatele, který taky nějakou dobu věnoval stěžování si, že ho budí kohouti.