Když staré pomáhá novému v laboratoři
Někdy stačí jen podívat se dozadu. Vědci, kteří pracují na lepších technologiích pro klima, nenašli řešení v nějakém úplně novém vynálezu. Místo toho se podívali, jak skláři ladí své řemeslo už tisíce let.
Už od starověké Mezopotámie věděli řemeslníci, že přidání malého množství určitých látek do taveniny změní vlastnosti skla úplně. Trocha jedné chemikálie a sklo se lépe tváří, trocha jiné zase změní jeho pevnost nebo průhlednost. Stejný princip teď pomohl v moderním materiálovém výzkumu.
Proč je těžké pracovat s těmito materiály
Materiály, které vědci v tomto projektu studovali, se nazývají MOFy. Jsou to struktury z kovových atomů a organických molekul,就像 spongy, ale velmi přesně a neporézně. Tyto materiály dokážou zachytit CO₂ i vodík — a to enormně efektivně. Jsou přesně takové, jaké bychom potřebovali pro zachycení uhlíku nebo pro budoucí energii.
Jedoucí problém: tyto glazované MOFy se měknou až nad 300 °C. A přesně v této teplotní oblasti se už začínají rozkládat. Proto je tak těžké je tvarovat a připravit pro praktické použití na velkou škálu.
Sodík jako klíč
Vědci z TU Dortmundu a Birminghamské univerzity se rozhodli testovat starý sklářský trik na novém materiálu. Přidali malé množství sodíku nebo lithiumových sloučenin.
Tatsächlich die additives wirkte. Čím více sodíku, <|eos|>