Pojďme si popovídat o něčem, co se stalo před pár týdny a co mě docela vyvedlo z míry. Víte, jak občas slyšíte o soptění sopky někde daleko a říkáte si: „Jo, příroda, to není můj problém"? No, tady byste možná měli zapřemýšlet znovu.
Anak Krakatau — což v překladu znamená „Dítě Krakatau" a to je teda název — je relativně malá sopka vmáčknutá mezi indonéské ostrovy Jáva a Sumatra. A když říkám malá, nemyslím tím, že by vypadala impozantně. Není to žádná z těch věží, co byste viděli v katastrofickém filmu. Ale nenechte se zmást velikostí. Tahle malá sopka má pořádnou sílu.
Soptění, které ne a ne přestat
Tady je to, co se stalo. Začátkem září se Anak Krakatau dostal do toho, co vědci nazývají prodlouženou explozivní fází. Mluvíme tady o víc než 24 hodinách soustavné aktivity — nejenom obyčejném dunění a syčení, ale pořádných explozivních výbuších, které cpaly plyn a popel do atmosféry.
Ta opravdu šílená věc? Družice to celé zachytily z vesmíru. Představte si, že se koukáte dolů z oběžné dráhy a vidíte jasně bílý chochol sopečných plynů prorážející mraky, pod ním tmavší hnědý oblak popela se rozšiřující do stran. NASA a USGS družice natočily úžasné záběry téhle události.
Jak vysoko to vyletělo?
Tady je pár čísel pro představu. Popel vystoupal do výšek kolem 15 000 metrů — to je skoro 50 000 stop. Komerční letadla obvykle létají kolem 35 000 stop. Takže tenhle popelový mrak se dostával tam, kde normálně lítají letadla. Hrůza.
Různé směry dostaly různé dávky. Východně od sopky vylezl popel asi do 6 000 metrů. Ale na západ? Rovných 15 000 metrů. To je pořádný sloup sopečného materiálu bušící do oblohy.
Dopady byly obrovské
Tady se to ale stává příběhem pro všechny, ne jen pro ty v Indonésii. Všechen ten popel poletující v atmosféře? Donutil dočasně zavřít osm letišť. Osm! Mluvíme téměř o 3 000 zrušených letech. To je spousta lidí, jejichž cestovní plány se úplně rozsypaly.
A popel nezůstal jen nahoře na obloze — taky padal dolů. Komunity východně od sopky, včetně Jakarty (tu znáte, město s víc než 30 miliony obyvatel), se ocitly pod nánosem sopečného popela. Indonéská humanitární koordinační platforma ohlásila vážný pokles kvality ovzduší v několika oblastech.
Trochu jiný typ špatného vzduchu
Tohle mě docela zaujalo. Sopečný popel a kouř z lesních požárů nebo rašelinišť? To není to samé, i když oboje ohrožuje kvalitu vzduchu. Sopečný popel má jiné vlastnosti částic, v atmosféře se chová jinak a upřímně řečeno si žádá i jiné ochranné prostředky.
Takže kdybyste si říkali: „Aha, to bude jako když je kouř z požárů" — tak ne tak úplně. Rady pro ochranu se liší. Zdravotní dopady taky. Sopečný popel může dráždit dýchací cesty, oči i kůži. Žádná sranda.
Dobrá zpráva (zatím)
K šestému září se ten soustavný explozivní rej polevil. Sopka se tak nějak vrátila ke svému typičtějšímu vzoru — tomu, čemu vědci říkají strombolské erupce. To jsou ty periodické výbuchy, co můžete vidět na videích, kdy sopka chrlí lávu a sopečný materiál v malých dávkách, místo jedné obří souvislé exploze.
Letiště se znovu otevřela kolem osmého září, což byla určitě úleva pro všechny, co se potřebovali někam dostat.
Ale nemějte příliš velkou víru
Tady je ta věc, která mi z toho příběhu zůstává v hlavě. I když se to uklidnilo, Anak Krakatau zůstával na druhém nejvyšším stupni varování indonéské vulkanické škály. A je tam od začátku července. Měsíce zvýšené pozornosti.
Tuhle malou sopku sledují velmi, velmi bedlivě. Protože ta věc s Anak Krakatau je, že má potenciál vyprodukovat mnohem nebezpečnější aktivitu, než co jsme viděli v září. Tahle erupce byla významná, ale rozhodně to není to nejhorší, na co je tahle sopka schopná.
Žít poblíž sopky znamená žít v neustálém vědomí toho, co se může stát. Je to připomínka, že tyhle přírodní divy nám do našich plánů mluvit nebudou. Dělají své, a my se přizpůsobujeme.
Doufám, že vám to dalo aspoň malý náhled do toho, co se stalo s Anak Krakatau a proč na tom záleží. Někdy ty nejméně nápadné věci jsou ty nejmocnější. Zůstaňte zvědaví, přátelé!