Proč mě nejvíc děsí otázka, jestli by kopie mě mohla být taky já
Když jsem poprvé narazil na predikci Raya Kurzweila, něco mi nedávalo pokoj. Tenhle člověk, kterému se přezdívá „prorok singularity", tvrdí, že do roku 2045 se lidé a umělá inteligence stanou jedním celkem. A upřímně? Nemyslím si, že je to tak šílený nápad, jak to zní.
Co je vlastně ta „singularita"?
Pojďme to rozebrat hezky od začátku. Slovo singularita slyšíme všude, ale může znamenat různé věci.
Původní koncept vymyslel matematik John von Neumann v roce 1958. Šlo o to, že technologie zrychlí natolik, že budoucnost bude úplně nepředvídatelná. Žádné stroje, které by ovládly svět – jen představa, že změny přijdou tak rychle, že je nestihneme sledovat.
Pak v roce 1993 přidal matematik a sci-fi autor Vernor Vinge známý obrat směrem k umělé inteligenci: co se stane, když se stroje stanou chytřejšími než my a začnou se zlepšovat rychleji, než jsme schopni pochopit?
Kurzweil to celé posunul ještě dál ve své knize z roku 2005, Singularity je blízko. Jeho verze není jen o superchtré umělé inteligenci – jde o to, že se lidé s tou inteligencí spojí. Doslova. Naše biologické mozky napojené na nebiologické systémy. Chůze v robotích tělech. Možná jednou i nahrání vědomí do cloudu.
Děje se tohle vážně?
Tady to začíná být zajímavé. Když Kurzweil v roce 2005 přišel s těmito předpověďmi, spousta lidí si myslela, že se zbláznil. Ale dneska? Některé jeho představy už nezní tak nepravděpodobně.
Podívejte se, co už existuje: kochleární implantáty, které vracejí sluch neslyšícím. Rozhraní mezi mozkem a počítačem, díky kterým ochrnutí lidé ovládají počítač pouhou myslí. A ano, Neuralink – Muskova firma, která už teď implantuje čipy do lidských mozků.
Tyto technologie jsou ve srovnání s Kurzweilovou vizí pořád primitivní, ale fungují. Jsou skutečné. A zlepšují se rychle.
Otázka „Ty 2"
Tady to začíná být opravdu zvláštní – a abych byl upřímný, dost filozofické.
Kurzweil mluví o něčem, co nazývá „Ty 2". Představte si dokonalou digitální kopii sebe sama. Stejné vzpomínky, stejná osobnost, stejná DNA, jen v robotím těle. Je to pořád vy? Je to kopie? Pokračování? Nejsou to řečnické otázky – jsou to skutečně těžké filozofické problémy, se kterými se Kurzweil potýká ve své aktualizované knize z roku 2024, přejmenované na Singularity je blíž.
Ukazuje, že v něčem jsme už v polovině cesty. Pokaždé, když něco zveřejníte na sociálních sítích, každé vyhledávání, každý hlasový vzkaz – vytváříte digitální záznamy o tom, jak myslíte a cítíte. Podle něj jednou budeme schopni tato data oživit do přesvědčivých simulací nás samých. Vaše digitální dvojče, abych tak řekl.
Část toho zní jako ten deepfake horor, před kterým nás všichni varují. Ale Kurzweil, jakožto věčný optimista, to vidí jinak. Vnímá to jako první krok k digitální nesmrtelnosti.
Co si o tom myslím
Já jsem první, kdo je skeptický k techno-utopickým předpovědím. O létajících autech slyšíme od padesátých let a pořád si nemůžu dovolit samořídící auto, které spolehlivě funguje.
Ale něco na Kurzweilově časové ose mi nesedí jinak. Ne proto, že bych věřil, že do roku 2045 budeme všichni žít v Matrixu – to opravdu pochybuju. Ale proto, že směr cesty je jasný. Už teď vylepšujeme lidská těla technologií. Už teď vytváříme digitální verze sebe sama. Jediná skutečná otázka je, jak daleko to půjde.
Co mě ale opravdu zajímá, je ta otázka vědomí. Když zkopírujete celý svůj mozek – každou vzpomínku, každý rozmar, každý neuron – do počítače nebo robota... je to prožitek, který plynule navazuje na vaše původní já? Nebo to „původní vy" pořád zemře a nechá za sebou velmi přesvědčitou napodobeninu?
Nevím. A upřímně, nikdo jiný taky ne.
A co vy?
Tady je to, o čem pořád přemýšlím: možná jsme poslední generace, která prožívá život čistě jako biologické bytosti. Nemusí to být děsivé – může to být úžasné. Nebo hrůzostrašné. Možná oboje.
Podstatné je, že tohle už není science fiction. Stavební kameny se skládají právě teď, kus po kuse, ve výzkumných laboratořích po celém světě.
Otázka není, jestli bude technologie dál pokročovat – bude. Otázka je, jestli jsme připraveni vážně přemýšlet o tom, co znamená být člověkem, když se začne stírat hranice mezi člověkem a strojem.
Co si myslíte vy? Je spojení s umělou inteligencí další velká evoluce lidstva, nebo je to dystopická noční můra, která na nás čeká za rohem? Rád bych slyšel váš názor.
Zdroj: Popular Mechanics - https://www.popularmechanics.com/science/a74070118/ai-singularity-human-merger-ray-kurzweil