Záhada, která dodnes nedá spát

Příběh, který mě mrazí pokaždé, když se k němu vracím.

Představte si to: 30. leden 1948. Hluboká noc. Severní Atlantik, absolutní tma a ledová zima. Britský dopravní letoun s názvem Star Tiger klouže tmou někde mezi Azorami a Bermudami. Posádka komunikuje normálně — žádné tísňové volání, žádné varovné signály. Všichni na palubě nejspíš počítali s tím, že za pár hodin bezpečně přistanou. Možná si dají skleničku v tropické destinaci.

Nedorazili.

Star Tiger prostě... zmizel. Spolu s 31 lidmi, včetně jednoho z nejslavnějších britských velitelů druhé světové války. A to nejpodivnější? Ani kousek trostek se nikdy nenašel. Žádné úlomky, žádná mastná skvrna na hladině, vůbec nic. Jednoduše pryč.

Britské ministerstvo civilního letectví později přiznalo, že jde o „záhadu, která nemá v historii obdoby". A upřímně? Myslím, že to ještě podcenili.

Splněný sen, který se změnil v noční můru

Abyste pochopili příběh Star Tigeru, musíte se seznámit s leteckou společností, která za ním stála — British South American Airways, neboli BSAA.

Nebyla to ledajaká aerolinie. Založil ji Air Vice Marshal Donald Bennett, legendární válečný pilot z druhé světovové války, který vedl slavnou jednotku Pathfinders. Když válka skončila, Bennett chtěl zůstat v oblacích. A co mohlo být lepší než luxusní pasažerská společnost?

Tahle firma měla styl. Každé letadlo neslo prefix „Star" — Star Tiger, Star Lion a tak dále. Letušky se říkalo „Stargirls". Celkově působila glamorous, skoro jako z Hollywoodu.

Ale ouha — téměř okamžitě se to začalo komplikovat.

Pouhých pět měsíců před zmizením Star Tigeru zmizel nad Argentinou jiný stroj BSAA jménem Star Dust. Trvalo víc než padesát let, než horolezci v roce 1998 našli trosky v Andách — a stav nálezu byl hrůzný. Zmrazené, roztroušené části těl na ledovci. Ta tragédie sama o sobě měla být varováním.

Přesto BSAA dál létala. Byznys jako obvykle.

Válečný hrdina, který si zasloužil víc

Mezi 31 lidmi na posledním letu Star Tigeru byl Air Marshal Sir Arthur Coningham — jeden z nejdekorovanějších britských velitelů války.

Coningham byl borec. Během druhé světové války velel Západní pouštní vzdušné armádě v severní Africe a pomohl porazit polního maršála Rommela. Taktický génius, známý inovativními strategiemi vzdušného boje, které ostatní piloti prostě nechápali.

Ale taky si uměl užívat. A jak!

Jeden jeho současník popsal Coninghama jako muže, který „žil jako renesanční princ". Drahé víno, krásné květiny, zkrátka to nejlepší. A víte, jak to chodí — když válečná sláva vyprchá, lidé začnou klást nepříjemné otázky, odkud se bere všechen ten majetek.

Šířily se fámy, že Coningham byl zapletený do nějakého rabování během války. Britská vláda ho v podstatě vykázala z RAF v srpnu 1947. Bez ceremoniálu, bez fanfár. Jednoduše — a dost.

Po nuceném odchodu do důchodu Coningham nevěděl, co sám se sebou. Když přišel leden 1948 a potřeboval nový začátek, koupil si letenku na Karibik právě na Star Tiger.

Ten rozhodnutí bylo jeho poslední.

Co víme (a nevíme) o tom posledním letu

Star Tiger odstartoval z Londýna 17. ledna 1948 s plánem přeskočit přes Lisabon, Azory a Bermudy až na Jamajku a Kubu. Na palubě bylo 25 pasažérů a 6 členů posádky.

Od začátku tu byly nějaké podivnosti. Topný systém letadla nefungoval — cestující se museli balit do dek, aby se udrželi v teple. Měli zpoždění dva a půl hodiny, když dorazili na Azory, a drsný vítr je tam na chvíli přikovaly k zemi.

Drobnosti, řekli byste. Nic, co by se nestávalo na kterémkoli letu.

Ale tady to začíná být opravdu divné. Když Star Tiger vzlétl z Azor směrem na Bermudy 29. ledna, měl na palubě víc pasažérů, než bylo v plánu. Některé zdroje tvrdí, že se manifest měnil na poslední chvíli. A ještě něco — letadlo pilotovala posádka, která spolu nikdy předtím nelétala. Nové kombinace pilotů a členů posádky, všichni zkušení jednotlivě, ale ne jako tým.

Na papíře měl být let z Azor na Bermudy procházkou. Pilotům bylo garantováno, že mají dost paliva. Počasí vypadalo zvladatelně. Letadlo vystoupalo do cestovní výšky a všichni se usadili.

Pak, ve 12:43 ráno 30. ledna, Star Tiger odeslal běžnou zprávu o poloze. Všechno vypadalo v pořádku.

O dvanáct minut později letadlo ztichlo. Úplně. Žádný tísňový signál, žádné SOS, nic. Další informace? Mělo přistávat na Bermudách — ale nikdy nedorazilo.

Hledání odpovědí

Když Star Tiger nepřistál na Bermudách, spustila se obří pátrací operace. Britské a americké vojenské zdroje procházely Atlantik týdny. Prohledávaly ostrovy, analyzovaly mořské proudy, prostě všechno.

Chcete vědět, jak rozsáhlé to bylo? Přes 250 000 čtverečních mil oceánu. Lodě a letadla z více zemí se zapojila. Akce stála majlant a spolkla tisíce hodin práce.

A co našli?

Nic. Ani kousek trosek. Ani jedinou osobní věc. Žádnou stopu, že letadlo v těchto vodách vůbec existovalo.

Oficiální vyšetřování skončilo s více otázkami než odpovědí. Spekulovali o všem možném: možná letadlo spadlo do moře a potopilo se tak hluboko, že proudy rozházely všechno. Možná došlo ke katastrofálnímu strukturálnímu selhání. Možná zabloudili z kurzu a došlo jim palivo.

Ale jedna teorie přetrvává víc než všechny ostatní: sabotáž.

Otázka sabotáže

Tady je to, co dělá teorii o sabotáži tak přesvědčivou — a tak znepokojivou.

Star Tiger byl Avro Tudor, v podstatě civilní verze bombardéru Avro Lancaster z druhé světové války. Tyhle stroje nebyly zrovna špičková technologie roku 1948. Spíš naopak — považovaly se za zastaralé a upřímně řečeno nespolehlivé.

Co je důležitější: existovaly vážné pochybnosti o bezpečnosti na letech BSAA v té době. Po Coninghamově nuceném odchodu se šířily fámy, že by mohl mít nepřátele, kteří ho chtěli umlčet. Někteří vyšetřovatelé přemýšleli, jestli na letadle nebyla nastražená bomba.

Ale tady je ten háček: neexistuje žádný konkrétní důkaz o sabotáži. Nikdy se neprokázal motiv. Žádná skupina se nikdy k ničemu nepřihlásila. Jsou to samé spekulace, šuškání a „co kdyby".

Přesto fakt, že tak velký, údajně letuschopný stroj může prostě zmizet bez stopy, zůstává pro spoustu lidí krajně podezřelý. V éře před moderním satelitním sledováním a sofistikovaným radarem — bylo možné, aby letadlo zmizelo tak dokonale?

Možná. Ale načasování — hned po kontroverzi kolem Coninghama — vás nutí přemýšlet, že?

Záhada, která se odmítá vytratit

Co mě na příběhu Star Tigeru fascinuje nejvíc, není jen ta záhada sama o sobě, ale to, jak odráží specifický moment v dějinách letectví.

Pozdní čtyřicátá léta byla divné přechodné období. Druhá světová válka právě skončila a letecká technologie rychle pokročila — ale bezpečnostní standardy a regulace se tomu ještě nepřizpůsobily. Aerolinie tlačily trasy a možnosti, které někdy přesahovaly to, co technologie spolehlivě zvládala.

BSAA si konkrétně vybudovala reputaci firmy, která byla — řekněme — „odvážná" v přístupu k letovým řádům a trasám. Prosakovaly zvěsti o škrtených rozpočtech, o tlaku na letadla a posádky nad rozumnou mez.

Katastrofy Star Tigeru a Star Dust nakonec přiměly britskou vládu k přepracování celého systému regulace civilního letectví. Ale to je studená útěcha pro těch 31 lidí, kteří se té noci nikdy nevrátili domů.

Ten lidský rozměr

Pořád se vracím k lidským příběhům v této tragédii.

Je tu Coningham, oslavovaný válečný hrdina, jehož kariéra skončila skandálem, letící na Karibik za novým začátkem, který nikdy nepřijde. Je tu jeho žena, čekající na Jamajce, která nikdy nezjistí, co se přesně stalo. Jsou tu ostatní pasažéři — směs vojenského personálu, vládních úředníků a běžných cestovatelů — každý s vlastními nadějemi a cíli.

A pak je tu ta záhada, která nikdy nebyla vyřešena.

Sedmdesát pět let poté stále nevíme, co se se Star Tigerem stalo. Letadlo může ležet v kusech na dně oceánu, rozptýlené hlubokými proudy. Nebo možná havarovalo na nějakém odlehlém ostrově, který jsme pořádně neprohledali. Nebo možná — a to je ta teorie, která nejvíce fascinuje — byl ten sabotážní scénář správný od začátku.

Pravděpodobně nikdy nebudeme vědět s jistotou. A myslím, že právě to dělá příběhy jako je tenhle tak strašidelné. Jsme zvyklí mít odpovědi, moct si něco vyhledat a najít vysvětlení. Ale některé záhady prostě nechtějí odhalit svá tajemství.

Jediná věc, kterou můžeme udělat, je pamatovat: kdysi, v temnou lednovou noc roku 1948, letadlo jménem Star Tiger vzlétlo nad Atlantik a už se nevrátilo. Jednatřicet lidí zmizelo v moři a zanechalo po sobě truchlící rodiny a otázku, na kterou čas nedokáže odpovědět.

To je docela těžké na středeční odpoledne, co?

Někdy přemýšlím o tom posledním vysílání, o těch dvanácti minutách mezi běžnou zprávou o poloze a naprostým tichem. Co se v těch dvanácti minutách stalo? Měli cestující strach? Tušili, že něco není v pořádku?

Nikdy se to nedozvíme. A možná právě to je ta nejznepokojivější část celé věci.