Takže tady máme tu houbu...

Můžu se vás na něco zeptat? Kdy jste naposledy přemýšleli o tom, co se děje někde tam pod vašima nohama? A nemyslím tím jen tak mimochodem. Většina z nás prožívá celé dny a vůbec netuší, že jen pár centimetrů pod trávníkem, po kterém šlapeme, existuje celý podzemní vesmír.

No, tak to se připravte. Vědci totiž začali hrabat v zemi (a srandovní slovní hříčky jsou záměrné) a co našli, to nám docela mění představy o životě na Zemi — a možná i o vědomí samotném.

Síť tak obří, že vám z toho exploduje mozek

Tady je číslo, které vám zamotá hlavu: vědci odhadují, že v půdě po celém světě se skrývá víc než 621 bilionů mil houbových sítí.

To je... hodně. Pro představu: Pluto obíhá kolem Slunce ve vzdálenosti asi 3,6 miliardy mil. Kdybyste vzali úplně každou nit téhle podzemní houbové špagetové směsi a rozložili ji do jedné souvislé čáry, byla by tak dlouhá, že byste s ní mohli cestovat od Slunce k Plutu a zpátky zhruba 86 000krát. Nebo chcete jednodušeji: 172 500 kol kolem našeho oblíbeného trpasličího planeta.

A tahle síť není velká náhodou. Tyhle houby tu jsou už asi 475 milionů let — dlouho předtím, než se dinosauři vůbec objevili na obzoru evoluce. Navázaly s rostlinami neuvěřitelně úzké vztahy — v podstatě fungují jako podzemní obchodní střediska. Houby sbírají z půdy živiny a vodu a pak je vyměňují s rostlinami za cukry. Je to ten nejstarší a neúspěšnější obchodní vztah v přírodě, a my jsme až doteď netušili, jak velký vlastně je.

OK, ale tady přichází ta opravdu divná část

Tady se to začíná fakt zajímat. Vědci nedávno provedli studii s dřevokaznou houbou jménem Phanerochaete velutina a výsledky byly... nečekané, abych to řekl diplomaticky.

Vědci umístili houbu na dřevěné bločky rozmístěné v různých vzorech — kruhy a kříže — a několik měsíců sledovali, co se bude dít. Teď byste asi čekali, že se houbová vlákna (mycelium) budou šířit úplně nahodile do všech směrů. To bych čekal aspoň já.

Ale to se nestalo.

Houba v kruhovém uspořádání se záměrně vyhýbala tomu posílat spojení přes střed kruhu. Místo toho vysílala výběžky směrem ven k okrajům. Houba v křížovém vzoru vyvinula nejsilnější spojení mezi nejvzdálenějšími body. V obou případech se zdálo, že houbové sítě "vědí", kde by mohly být příležitosti k jídlu, a přizpůsobily tomu své umístění.

Jeden z výzkumníků studie označil toto chování jako "velmi inteligentní". A upřímně? Docela mě baví, že vědec použil zrovna tyhle слова. Protože to, co popisujeme, je organismus bez mozku, který dělá rozhodnutí, jež podezřele připomínají plánování.

Moment, jsou snad plísně chytřejší než my?

A pokud vám to nestačí k přehodnocení povahy inteligence, tady to začíná být opravdu absurdní.

Plísně — ty odpudivé věci, které můžete vidět na shnilých pařezech — údajně zvládnou projít bludištěm, vyřešit matematické problémy a dělat rozhodnutí. Technicky vzato to ani nejsou houby (jsou to prvoci, když chceme být taxonometricky přesní), ale jejich schopnosti nutí vědce se drbat na hlavě a přemýšlet, co vlastně inteligence je.

Nevím jak vy, ale najednou mám pocit, že musím chránit divný chlívky ve své zahradě.

Otázka vědomí

Teď vstupujeme na opravdu filozofické území. Existuje hypotéza zvaná Buněčný základ vědomí, kterou prosazuje výzkumník Arthur Reber. Jeho myšlenka? Že vědomí není něco, co se náhle objeví v komplexních mozcích — je to vlastně základní vlastnost všech živých organismů.

Podle této logiky, pokud jsou život a vědomí v podstatě totéž (jeho slova, ne moje, ale fakt), tak každá jednotlivá buňka v těch 621 bilionech mil houbové sítě by byla v jistém smyslu vědomá.

Nehodlám předstírat, že na to mám odpovědi. Tohle je genuinně jedna z těch otázek, která mě sere na mozku tím nejlepším možným způsobem. Mají houby nějaké zážitky, když rostou? Existuje nějaké primordiální uvědomění provlečené půdou pod našima nohama? Vědci se v tom neshodnou, a upřímně řečeno, možná ještě neklademe ty správné otázky.

Proč by nám to mělo být jedno?

Tady je ta věc, která se nás dotýká nejvíc: tyhle houbové sítě nejsou jen fascinující vědecké kuriozity — jsou naprosto zásadní pro život na Zemi. Bez nich by se ekosystémy zhroutily. Rostliny by měly problémy se získáváním živin. Celá síť života, která udržuje naši planetu obyvatelnou, by se začala rozpadat.

Ale tyto sítě jsou v ohrožení. Lidské aktivity jako těžba dřeva, městský rozvoj a intenzivní zemědělství narušují tyhle starobylé podzemní systémy. Existují dokonce organizace, které se jejich ochranou přímo zabývají — skupiny jako Spun pracují na záchraně těchto podzemních ekosystémů a zjišťují, jak by nám mohly pomoct v boji s klimatickou změnou.

Co z toho všeho plyne

Podívejte, nevím jak vy, ale já jsem celý život procházel lesy a poli a vůbec jsem nepřemýšlel nad tím, co se děje pod povrchem. Teď si nemůžu pomoct a představuju si tuhle obří, propojenou síť houbové inteligence táhnoucí se do nepředstavitelných vzdáleností pod mýma nohama, tiše usnadňující život nad povrchem a možná mající vlastní zážitky, které teprve začínáme chápat.

Příště až vyrazíte ven, zkuste si vzpomenout: nešlapete jen po hlíně. Šlapete po nejrozsáhlejší komunikační síti na planetě a my teprve začínáme rozumět tomu, co se nám snaží říct.