Tajemství kočičí identity aneb Co všechno prozradí moč
Dobře, vím, co si teď říkáte – "Proč tamtamtam píše o kočičí moči?"
Ale věřte mi. Co vědci právě objevili, je vážně fascinující a možná vám to úplně změní pohled na vaši záhadnou kočičí bytost.
Tady je ta záhada: Kočky jsou v podstatě chodící chemické továrny na pachy. Nechávají všude malé chemické vzkazy – v moči, na površích, kam se třou, prostě kdekoli, co považují za hodné označení. Tyto vzkazy sdělují informace ostatním kočkám dlouho poté, co ta původní kočka dávno odešla.
Ale tady je ten háček. Většina pachových molekul se rychle odpaří, rozloží nebo změní. Jak tedy může jiná kočka přijít k pět dní staré loužičce a říct si: "Jasně, to je Šejk od vedle"?
Vědci z Japonska, Německa a Španělska si položili stejnou otázku. A hle – našli něco úžasného.
Chemická vizitka
Výzkumníci vedení chytrými hlavami z Iwate University objevili, že kočičí moč obsahuje něco speciálního: 13 rozvětvených mastných kyselin (RMK), které fungují jako otisky prstů každé kočky.
Představte si to takhle. Váš otisk prstu je jedinečný – to víme všichni. Tyto mastné kyseliny jsou vlastně takovým chemickým otiskem. Každá kočka má svou vlastní unikátní kombinaci a poměr těchto 13 sloučenin. Nejde jen o to, jestli kočka má nebo nemá konkrétní mastnou kyselinu – jde o vzorec, který tyto kyseliny dohromady vytvářejí.
A co mi úplně vyrazilo dech? Tyto konkrétní RMK se nikdy předtím neobjevily v moči ani sekretech žádného jiného savce. Kočky se potulují s naprosto unikátním chemickým podpisem, o kterém jsme až do teď vůbec nevěděli.
A ještě jedna věc – kočky ze stejné rodiny mají podobné profilové vzorce RMK. Takže v tom je zjevně genetická složka. Vaše mrouskanda možná sdílí rodinnou podobu s močí své mámy, ale pořád má svůj vlastní originální chemický otisk.
Dokážou to kočky vůbec "přečíst"?
A tady to začíná být opravdu zajímavé. Vědci nechtěli jen zjistit, jaké chemikálie jsou v moči – chtěli zjistit, jestli ji kočky dokážou skutečně detekovat.
Tak provedli chytrý experiment. Vzali vzorky moči a vyměnili jen části obsahující RMK, zatímco všechno ostatní nechali stejné. Když kočky, které už měly vzorek plné zuby, najednou narazily na takový s jinými mastnými kyselinami, okamžitě ožily a začaly znovu čenichat.
To nám říká, že kočky nenechávají za sebou náhodné chemické stopy – zanechávají informace, které ostatní kočky skutečně dokážou přečíst a porozumět jim.
Výzkumníci také studovali flehmenovu reakci – ten legrační obličej, co kočky dělají (obvykle s otevřenou tlamou a stočeným rtem), když opravdu zkoumají nějaký pach. Kočky tuto reakci projevovaly mnohem častěji při čichání k neznámé moči ve srovnání s tou vlastní. Ale čím víc se setkávaly se stejným vzorkem, tím míň flehmenovaly. Přinesli novou kočičí moč? Flehmenová úroveň zase vyletěla nahoru.
Kočičí paměť
Tady je další detail, který se trochu ztratil v technických částech studie, ale rozhodně si zaslouží pozornost: kočky si tyto pachy pamatovaly měsíce.
Když kočky opakovaně narazily na stejný vzorek moči, strávily čím dál méně času jeho zkoumáním – což je známka toho, že ho rozpoznaly jako "už zpracovanou informaci". A i po dlouhých přestávkách, když se stejný známý vzorek znovu objevil, kočky pořád projevovaly snížený zájem.
To není jen rychlá odezva typu "očuchám a jdu dál". To je dlouhodobá paměť v akci. Vaše kočka si zjevně vede mentální databázi každé kočky, jejíž moč kdy očichala. (Abyste rozuměli – já jsem současně nadšená i lehce zděšená.)
Faktor stability
Jedna z příčin, proč tyto RMK signatury tak dobře fungují? Jsou překvapivě odolné.
Mnohé prchavé sloučeniny, které dávají moči její bezprostřední zápach, se začnou rozkládat téměř okamžitě po usazení. Ale tyto rozvětvené mastné kyseliny? Jsou poloprchavé, což znamená, že se odpařují mnohem pomaleji.
Ve vzorcích moči skladovaných při pokojové teplotě (kolem 25 °C) zůstaly charakteristické RMK profily stabilní po dobu minimálně 24 hodin. To je dost času na to, aby kolem přišla jiná kočka a přečetla si vzkaz.
Překvapení ledvin
Jako by toho všeho nebylo málo, výzkumníci narazili na něco neočekávaného. Našli tyto RMK koncentrované v ledvinách – konkrétně v lipidových kapkách v ledvinné kůře. V jiných tkáních, které zkoumali, je nenašli.
Tyto ledvinné lipidové kapky vědce mate už přes sto let. Vlastně jsme pořádně nevěděli, k čemu jsou. Teď přichází divoká spekulace: možná tyto malé ledvinné zásobníky jsou v podstatě chemické továrny na signatury, které produkují mastné kyseliny a kočky je pak distribuují močí.
Je to pořád spekulativní, ale je to fascinující vlákno pro budoucí výzkum.
Co to znamená pro milovníky koček
Takže co si odnést z toho všeho?
Za prvé, vaše kočka je společensky mnohem sofistikovanější, než jsme jí dávali za pravdu. Nenechává za sebou náhodné značky – zanechává identifikovatelné, čitelné chemické vzkazy s vlastním jedinečným podpisem.
Za druhé, kočky mají impresivní paměť na pachy. Když vaše domácí kočka zpozorní u dveří poté, co jste se vrátili z návštěvy kamaráda, který má kočky, je dost možné, že detekuje zbytkový kočičí pach na vás a říká si: "Hmm, s kým teda můj člověk byl v kontaktu?"
Za třetí, je toho ještě hodně, co nevíme. Tento výzkum otevírá úplně novou cestu k pochopení toho, jak kočky komunikují a rozpoznávají se ve svém neviditelném chemickém světě.
Já nevím jak vy, ale příště až moje kočka udělá ten divný flehmenový obličej u něčeho, budu mít mnohem větší respekt k tomu, co se tam děje. Čte si chemický občanský průkaz, který za sebou nechala jiná kočka. A upřímně? Kéž bych mohla vidět, co vidí ona.
Zdroj: ScienceDaily