Kolik času máme na Zemi? Překvapivá odpověď tě veme za srdce

Posaď se. A zůstaň sedět, protože dneska budeme mluvit o časových škálách, které jsou tak trochu mimo náš běžný vnímač.

Naše milá planeta Země má přibližně 1,5 až 1,8 miliardy let před sebou. Přibližně. Než se tady pro většinu života začne dít něco opravdu nepříjemnýho. A věř mi — ten číslo mě fakt dostalo, když jsem ho poprvé viděl. Na jednu stranu to zní jako věčnost, na druhou jako absolutně nic.

Takže pojďme na to, proč vlastně.

Slunce se rozpíná, a to není sranda

Naše rodné hvězdička — Slunce — pomalu, ale jistě nabírá na jasu. Vědci odhadují, že dnes produkuje zhruba o třetinu víc energie než na začátku Sluneční soustavy. Představ si to. A ouha — tenhle proces se nezastaví. Jas Slunce poroste dál, zhruba o jedno procento každých 110 milionů let.

Svíce jasnější Slunce znamená víc tepla pro Zemi. Naše planeta má sice svůj přirozenej termostat — takzvaný uhlíkový cyklus — který se snaží CO₂ z atmosféry vytahovat a ukládat do hornin. Ale tady je ten háček: rostliny potřebují oxid uhličitý k přežití. Prostě ho potřebujou. Je to jejich potrava,齐bez nadsázky.

Konec rostlin = konec všeho

A tady to začíná bejt vážně zajímavý. Co se stane, až toho CO₂ ubude tolik, že to nebude stačit?

Rostliny začnou chřadnout. A to je průšvih, protože jsou vlastně základem celýho potravního řetězce. (A ne, ta slovní hříčka nebyla záměrná. Nebo jo? Možná.)

Ale tady přichází ta zajímavá část: ne všechny rostliny jsou na tom stejně špatně, pokud jde o jejich potřeby CO₂.

• C3 rostliny — většina toho, co tě asi napadne (stromy, klasický plodiny, trávník na zahradě). Potřebujou zhruba 150 ppm CO₂. Docela vybíravý.
• C4 rostliny — tvrdší kalibry jako kukuřice, trávy a ty otravný plevely v záhonku. Zvládnou to i na 15 ppm. Slušný.
• CAM rostliny — absolutní šampioni efektivity. Kaktusy, orchideje. Stačí jim jen 1 ppm. Jsou to doslova velbloudi rostlinné říše.

Nový studie, nový čísla

Teď přichází ta věc, která mě fakt dostala. Vědci publikovali studii v časopise JGR Atmospheres, kde prohnali 29 různejch klimatickejch modelů. Jejich úkol? Zjistit, kdy by mohl nastat definitivní konec rostlinného života.

Výsledky? Pojďme na to:

• Scénář "slabý zvětrávání" (CO₂ zůstává víceméně stejný): CAM rostliny by mohli přežít až do 1,87 miliardy let.
• Scénář "silný zvětrávání" (CO₂ padá příliš rychle): Tady to vypadá hůř — problémy by mohly nastat už za 1,35 miliardy let.

Ale tady je ta nadějná část: i v tom pesimistickém scénáři by život mohl理论上 přežít až do 1,84 miliardy let — pokud by CAM fotosyntéza byla hranice přežití.

A ještě jeden detail: zhruba ve stejnou dobu, kdy rostliny bojujou o přežití, se naše oceány nejspíš začnou odpařovat do vesmíru. Ten samý jas Slunce, který vysává CO₂, prostě ohřeje vodu až na úroveň, která nám nedá šanci. Dvě katastrofy v jednom.

Moment, nepanikař

Tady přichází ta část studie, kterou mám fakt rád. Vědci sami uznávají, že jejich modely vycházejí z dnešní rostlinné biologie. A rovnou říkají, že život tady má za sebou 4 miliardy let evoluce a zatím se vždycky nějak adaptoval.

Cytuju přímo: "Život na Zemi je odolný a limity dané teplem nebo hladem mohou spíš odrážet naše dnešní pozorování než tvrdý hranice toho, jak se biosféra může vyvíjet."

Vlastně mi to říkají: evoluce je proradná bestie. Za miliardy let se můžou objevit rostliny, který si dokážou poradit s podmínkama, který si dneska neumíme ani představit. Možná budoucnější kaktusy budou velký jako sekvoje. Možná vzniknou úplně nový formy života.

Co to pro nás znamená?

Upřímně? Jsme v pohodě. Jako, extrémně v pohodě, když to vezmeš kosmicky. Mluvíme o miliardách let — mnohem dél, než naše druh existuje. Ty skutečný bezprostřední hrozby pro lidstvo jsou úplně jinde: klimatická změna, jaderná válka, asteroidy. Všechnochnochnochnochnochnochnochno (a to je dost 2024, že jo).

Ale je tu něco úžasnýho na vědomí, že život má na Zemi svůj konec. Přijde mi to paradoxně uklidňující. Dává to věcem perspektivu.

A fakt mě to hlídí, že rostliny možná vydrží až do úplnýho konce. Příroda prostě neodchází bez boje. Nikdy to nedělala.

Slunce se nakonec nafoukne do rudého obra zhruba za 5 miliard let a možná Zemi celou spolkne. Ale do té doby? Život si vždycky najde cestu. Vždycky.

Takže až příště uvidíš kaktus v poušti nebo plevel prorážející asfalt, vzpomeň si: tyhle rostliny možná budou poslední přeživší na planetě za miliardy let. A upřímně? Zaslouží si to.

Zdroj: Popular Mechanics